Česká jména: vítečník sítinový (Presl 1846)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Celé Středozemí. Jinde je pouze zavlečen a zplaňuje (např. Azorské ostrovy, západní Evropa, Severní i Jižní Amerika, jižní Afrika, jihovýchodní Austrálie), v některých oblastech je dokonce invazivní (např. Kanárské ostrovy). U nás se dá pěstovat v nejteplejších polohách, ale přesto často namrzá.
Ekologie: Na původních stanovištích roste s oblibou okolo cest, na rumištích, taktéž na lokalitách vegetačního typu macchie a garrigue. Dává přednost vápenci. Doba květu únor až srpen.
Popis: Prutnatý keř, 1–4 m vysoký. Větve jsou přímé, oblé a tuhé, mladé výhony jsou zelené. Listy jsou drobné, čárkovitě kopinaté, vespod jemně chlupaté. Květy jsou žluté, velké a vonné. Plodem je ve zralosti hnědý, 4–8 cm dlouhý lusk.
Využití: Je ceněna jako významná dřevina medonosná, dříve se používala i jako rostlina barvířská (žluté barvivo). Z mladých větví a lýka se ve Středozemí vyrábějí různé užitkové předměty. V parcích a zahradách se většinou pěstuje některý z kultivarů.
Poznámka: Celá rostlina je jedovatá.
Fotografovali Lubomír Rak, dne 24. 6. 2006 (Francie, Rhône-Alpes, Roussas); Naděžda Gutzerová, 1. 6. 2013 (Chorvatsko, zátoka u Rogoznice).