Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Artiodactyla, Suidae
Syn.: Sus andamanensis Blyth, 1858; Sus aruensis Rosenberg, 1878; Sus babi Miller, 1906; Sus ceramensis Rosenberg, 1878; Sus domesticus Erxleben, 1777; Sus enganus Lyon, 1916; Sus floresianus Jentink, 1905; Sus goramensis De Beaux, 1924; Sus natunensis Miller, 1901; Sus nicobaricus Miller, 1902; Sus niger Finsch, 1886; Sus papuensis Lesson et Garnot, 1826; Sus ternatensis Rolleston, 1877; Sus tuancus Lyon, 1916
Česká jména: prase divoké, kanec divoký, kanec obecný, vepř divoký, divočák
Anglická jména: Eurasian wild boar, Eurasian wild pig, Feral hog, Feral pig
Rozšíření: Areál druhu se nachází v Eurasii, na východ se táhne až po Amur a japonské ostrovy, na jih zasahuje do severní Afriky.
Způsob života: Dává přednost listnatým a smíšeným lesům, kde je hustý podrost, vyhýbá se otevřené krajině a vysokým horám. Přes den se ukrývá v houštinách. S oblibou navštěvuje kaliště, kde se ochlazuje a zbavuje parazitů. Teprve za šera se vydává na dlouhé cesty za potravou.
Konzumuje vše, na co přijde, živí se lesními plody, bukvicemi, žaludy, trávou, kořínky, hlízami, výhonky, na podzim se vydává i na pole, především na brambory, kukuřici a řepu. Vyhrabává žížaly, hmyz a jeho larvy, pojídá měkkýše, vejce, mláďata ptáků a savců. Nepohrdne ani mršinou.
Je to společenský živočich, sdružuje se v rodinných tlupách o 5–11 jedincích, jenom staří samci žijí samotářsky. Páří se nejčastěji od konce října do ledna. Po 108–120 dnech březosti vrhá samice v hnízdě vyslaném mechem a trávou 3–12 podélně pruhovaných selat. Mláďata hnízdo opouštějí po 7–10 dnech a matka je vodí a brání před predátory (liškami, rysy nebo většími dravci). Bachyně kojí potomky asi 2 měsíce. Samec se o mláďata nestará.
Samice dospívají po 18–20 měsících, samci po 3–4 letech. V přírodě se může dožít až 20 let.
Popis: Sudokopytník dosahující délky těla 110–190 cm, délky ocasu 15–25 cm, výšky v kohoutku 80–120 cm a hmotnosti 75–200 kg. Samci jsou vyšší v kohoutku a linie těla výrazně svažuje k ocasu, samice je menší. Tělo je hustě porostlé tmavými štětinami. Hlava je protáhlá, přechází v pohyblivý dlouhý rypák. V hlubokých očnicích jsou poměrně malé oči. Uši jsou vzpřímené. Kly se širokou základnou neomezeně rostou. U samců jsou větší než u samic. Mláďata jsou světlá a podélně pruhovaná.
Poznámka: Prase divoké je předkem prasete domácího. Je symbolem mužnosti a odvahy, vystupuje v mnoha pověstech po celém světě. Kdo by u nás neznal pověst o Bivojovi, který polapil kance a přinesl ho na Vyšehrad? V mytologii často doprovází bohy. Kančí hlava byla mnohdy symbolem bojovníků a vládců.
Své místo má i v heraldice, divoké prase má ve znaku město Žamberk, kančí hlavu třeba Blatná, Budyně nad Ohří, Přerov nad Labem nebo Rožmitál pod Třemšínem.
Fotografováno ve dnech 5. 9. 2020 a 18. 6. 2021 (Česko, Čechy, Městské lesy Hradec Králové).