THYMOPHYLLA TENUILOBA (DC.) Small

Syn.: Dyssodia tenuiloba (DC.) B. L. Rob., Hymenatherum tenuilobum DC.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Thymophylla tenuiloba

Rozšíření: Severoamerický druh, vyskytuje se v jižním Texasu a severovýchodním Mexiku, v areálu se rozlišují čtyři variety. Bývá vysazován jako letnička do okrasných záhonů, v subtropických a tropických oblastech může i zplaňovat. Byl tak zavlečen rovněž do dalších států nejjižnější části USA, na Antily, do severovýchodní Austrálie, Indie, Japonska nebo na Havajské ostrovy.

Ekologie: Roste na pobřežních písčinách a vápencových výchozech, na stanovištích narušovaných činností člověka, v blízkosti lidských sídel a podél cest, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 300 m.

Thymophylla tenuiloba

Popis: Jednoletá bylina s lodyhou poléhavou až přímou, zhruba 30 cm dlouhou, větvenou, lysou nebo řídce a jemně chlupatou. Listy jsou ve většině střídavé, někdy však i vstřícné, zpeřené, 12–28 mm dlouhé, čárkovitých úkrojků je 7–15. Úbory vyrůstají jednotlivě na stopkách 3–8 cm dlouhých; šídlovitých listenů kalíšku je 3–8, nedosahují délky poloviny zákrovních listenů, zákrov je zvonkovitý, 5–7 mm dlouhý, zákrovní listeny vyrůstají v počtu 12–22 ve dvou řadách, jsou lysé, od báze srostlé, volný okraj vnějších listenů nedosahuje ani pětiny jejich celkové délky; jazykovitých květů je 10–21, jsou samičí, liguly jsou 4–10 mm dlouhé, žluté, trubkovitých květů může být i více než 100, jsou oboupohlavné, rovněž žluté. Plodem je nažka 2–3,5 mm dlouhá, s chmýrem 0,7–3,5 mm dlouhým.

Využití: Ve střední Evropě je tato letnička známá zatím poněkud méně, ovšem i v našich klimatických podmínkách je možná její výsadba na slunné letničkové záhony, do truhlíků či závěsných mís.

Poznámka: Rod Thymophylla čítá 13 druhů, které se vyskytují na jihozápadě USA a v Mexiku. Některé druhy byly zavlečeny i na Antily, do Jižní Ameriky, Afriky, Austrálie a Asie.

Thymophylla tenuiloba
Thymophylla tenuilobaThymophylla tenuiloba

Fotografováno dne 25. 7. 2018 (Německo, Braniborsko, Postupim, Botanischer Garten der Universität Potsdam).