Syn.: Caryotaxus myristica (Hook.) Henkel et W. Hochst., Foetataxus myristica (Hook.) J. Nelson, Torreya myristica Hook., Tumion californicum (Torr.) Greene
Česká jména: toreja (Mareček 2001)
Čeleď: Taxaceae Gray – tisovité
Rozšíření: Endemit Kalifornie, vyskytuje se ve dvou oddělených arelách, a to v horách při pobřeží Pacifiku, dále pak ve vnitrozemí na úpatí pohoří Sierra Nevada.
Ekologie: Klimaxová lesní společenstva, většinou s dominancí sekvojí, borovic, douglasek, smrků, dubů, vyskytuje se vtroušeně na vlhkých a chráněných stanovištích, např. podél vodních toků v příhodně položených kaňonech, v nadmořských výškách zhruba od 100 až do 2500 m. Dobře snáší zastínění, na půdu není příliš náročný, roste např. i na hadcích, špatně odolává lesním požárům a nízkým teplotám.
Popis: Stálezelený dvoudomý strom, vysoký až 40 m, kmen dorůstá až 1,2 m v průměru (rekordní strom měl výšku 43 m a obvod ve výčetní výšce 4,5 m), v horších podmínkách jen keřovitý, velmi pomalu rostoucí a dlouhověký (500 let i více), zřídka odnožující. Koruna je kuželovitá, ve stáří v horní části zaoblená nebo nepravidelná, větve vyrůstají v přeslenech, jsou rovné až slabě převislé, větvičky prvním rokem zelené, později červenohnědé; borka je šedohnědá, jen kolem 1 cm silná, mělce podélně rozpraskaná. Jehlice jsou dvouřadě uspořádané, kopinaté, 3–8 cm dlouhé, tmavozelené, rovné nebo mírně zahnuté, s pichlavou špičkou, na rubu světle zelené, se dvěma bělavými pruhy s průduchy, po rozemnutí typického pachu. Samčí šištice jsou žlutavé až bělavé, 5–7 mm velké, vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, jsou seskupené v řadách naspodu výhonů, samičí rostou jednotlivě nebo v malých skupinách v úžlabí listů. Plody dozrávají druhým rokem na podzim, jsou elipsoidní a včetně pryskyřičnatého míšku 25–35 mm dlouhé, ve zralosti nahnědle žíhané, s jedním semenem připomínajícím oříšek, míšek zelený až červený.
Využití: Původní Američané v severní Kalifornii semena jedli (chutí jsou údajně podobné burákům), dřevo využívali pro výrobu luků, z kořenů pletli košíky. Olej ze semen je jedlý, kvalitou srovnatelný s olivovým a borovicovým (Pinus edulis).
Poskytuje krásné žlutohnědé a kvalitní dřevo, výborně opracovatelné, s vůní podobnou santálu, výjimečně trvanlivé (padlé kmeny vydrží přes 100 let téměř bez hniloby), ale na mnoha místech byl druh začátkem 20. století vyhuben a dnes se téměř netěží kvůli řídkému výskytu.
Taxol, využívaný jako cytostatikum, obsahuje ve srovnání s tisy jen v nepatrném množství.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2013) řadí tento jehličnan z hlediska ohrožení k druhům zranitelným (VU).
Poznámka: K rodu Torreya je v současnosti započítáváno šest druhů (POWO 2020), které pocházejí ze Severní Ameriky a východní Asie.
John Torrey (1796–1873), na nějž odkazuje rodové jméno, byl americký chemik a botanik.
Fotografováno ve dnech 21. 9. 2013 (Německo, Lipsko, Botanischer Garten der Universität), 17. 9. 2015, 13. 6. 2017 a 20. 6. 2019 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).