Česká jména: devětsil podkovka (Presl 1819, Opiz 1852), podběl podkova, májík, babuša, podbělice (Sloboda 1852), podběl obecný (Čelakovský 1879), podběl lékařský (Dostál 1989)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Eurasijský druh vyskytující se na většině území Evropy a severní Asie (až po Dálný východ), objevuje se však také v severní Africe. Byl zavlečen rovněž do Severní Ameriky.
V Česku roste na celém území od nížin po hory, na Slovensku taktéž.
Ekologie: Roste nejčastěji na hlinitých a mírně vlhkých půdách, kde je pionýrskou rostlinou na narušených, často ruderálních plochách, náspech, polích, příkopech. V průběhu sukcese mizí. Kvete od března (někdy už od února) do května, na horách až do srpna.
Popis: Vytrvalá jarní bylina s dlouhým oddenkem, ze kterého vyrůstá přímá šupinatá lodyha 5–15 cm vysoká. Listy vyrůstají až po odkvětu v přízemní růžici, mají dlouhý řapík a široce vejčitou, na bázi srdčitou čepel, která dosahuje v průměru (5–)10–20(–30) cm, na rubu jsou listy plstnaté, po okrajích laločnatě zubaté. Jednotlivé květy jsou žluté. Plodem je nažka, 3–5 mm dlouhá, s chmýrem asi 10 mm dlouhým.
Využití: Podběl patří k klasickým a lidovým poslům jara. Květ podbělu je tradičně je využíván v lékařství především ve formě čajových směsí pro odkašlávání, odhlenění dýchacích cest. Obsahuje slizy, flavonoidy, alkaloidy, fenolické kyseliny. Protože je však droga při dlouhodobém užívání pro organismus nebezpečná (hlavně pyrrolizidínové alkaloidy), nelze sušený podběl dnes zakoupit ani jako součást čajových směsí.
Fotografovali Jindřich Houska, ve dnech 9. 4. 2006 (Česko, Koněprusy), 1. 5. 2007 (Šumava, Prášily); Vít Grulich, dne 22. 5. 2017 (Rájov).