O letošních Dušičkách (tj. 2. listopadu 2024) vykvetly v Českém Brodě šeříky. A nebyl to keř jen jediný, našel jsem jich více.
Květenství těchto podzimních šeříků jsou sice jen krátká, žádné exkluzivní laty to nejsou, ale je jejich na každém keři hned několik. A úžasně voní samozřejmě taky.
Letos zjara vykvetly českobrodské šeříky (Syringa vulgaris) už 6. dubna, což bylo nepochybně neuvěřitelně brzy, jistě tomu napomohly vysoké teploty ze začátku dubna. Nakvétání šeříků v různých regionech Evropy je už od počátku 20. století zdokumentováno velmi dobře, známe přibližná data vykvétání těchto keřů od Athén (15. března) přes Prahu (1. května) až po odlehlé oblasti Finska (17. června) – před sto lety šeříky nakvétaly kolem 6. dubna obvykle v okolí Říma.
Opakované kvetení (tzv. reflorescence) není v letošním roce vzácné, webová kolegyně mi vyprávěla už i o říjnové kvetoucí jabloni, teď jí vykvetl dokonce také kdoulovec. Reflorescence je možná především u rostlin jarních, například u koniklece, prvosenky, některých pomněnek i pryskyřníků, také u zlatice či jírovce, ale změnu doby květu zaznamenáme i u druhů podzimních – to se třeba ocún rozhodne oblažit svým květem až jaro, a tak své podzimní kvetení jednoduše vynechá.
Veškeré zprávy o těchto abnormalitách nadšeně vyhledávali už naši prarodiče, byly jich dřív plné noviny. Tehdejší čtenáře přitahovaly hlavně rostliny přinášející užitek – co se jen nachodili do redakcí novin zahradníci s kvetoucími větvičkami hrušní a jabloní. Každá taková květnatá příhoda byla v tisku vítanou alternativou k zápisům ze soudních síní a možná někdy vzbuzovala i větší čtenářský ohlas než zprávy o jednání říšské rady. Skvělý příklad zaznamenal klatovský týdeník Šumavan z 11. ledna 1873. Tyto noviny tehdy své čtenáře ohromily zprávou, že v zahradě jistého místního hostince jen před pár dny vykvetla hruška. Hned v následujícím odstavci bylo připomenuto, že zima onoho roku byla skutečně pouze mírná, počasí bylo už od podzimu skoro jarní – a i když se prý tahle hruška uměla pochlubit abnormálním kvetením i v dřívějších letech, tentokrát byla květy obsypaná jako nikdy předtím. Těžko soudit jaké panovalo v Klatovech v dalších týdnech počasí, ale tyto květy jistě nakonec opadaly bez užitku, i v teplotně přívětivějším pražském Klementinu klesly tohoto roku teploty pod nulu hned 8. ledna a na Hromnice už mrzlo, až praštělo.
Zůstaneme-li u hrušně, tak se ze starých novin třeba dozvíme, že hned dvakrát vykvetla v roce 1880 i hruška v moravských Stříbrnicích, když totiž její první květy spálil mráz, ukázaly se na ní nové ještě v září. Hned v následujícím roce dvakrát kvetla také hrušeň ve Slaném, ta však současně nesla i ovoce z jarních květů. A v Těšíně v září 1898 rozkvetl stejný strom v jediném roce dokonce už potřetí. Abychom nebyli příliš hruškoví, dodejme, že podruhé i potřetí nakvétaly rovněž jabloně a někdy tyto stromy údajně stihly přinést do Dušiček ještě i druhou úrodu. Tehdejší tisk připisoval opakovanému kvetení nezřídka dost velký význam, usuzovalo se z něj na krutost nadcházející zimy – čím víc rostliny kvetly, tím měla být tužší.
Jak bude letošní zima probíhat, těžko odhadovat, už letos v dubnu jsem se totiž přesvědčil, že po šeříkových květech mohou klidně přijít pořádné mrazy. Kdybych věřil starým novinám, přikoupil bych si pro jistotu další deku.
Fotografovali Ladislav Hoskovec a Věra Svobodová.