Aesculus hippocastanum, jírovec maďal (Sapindaceae):
- Výška stromů: asi 30 m (v roce 2009)
- Obvod kmenů: 280 a 292 cm (v roce 2009)
- Odhadované stáří: asi 190 let (v roce 2019)
Tyto dva jírovce byly vysazeny na okraji obce Zalešany (okres Kolín), při křižovatce starých polních cest, z nichž jedna – ta kratší a dodnes schůdná – vedla do blízkých Miškovic, druhá pak směřovala ze Zalešan do Klášterní Skalice – ta se bohužel ve 20. století proměnila v pole. Dříve se tato zaniklá stezka zhruba po půldruhém kilometru napojovala na dosud existující polní cestu vedoucí z Miškovic do Klášterní Skalice, ústila do ní téměř přesně u barokní sochy svatého Prokopa, která stojí severně od Klášterní Skalice (jen na okraj: socha je to naprosto úžasná a její zakomponování do krajiny je mimořádné; pochází zhruba z poloviny 18. století a je z mušlového vápence, pozůstatky prehistorických lastur jsou na ní velmi četné a dobře patrné; může snad také zaujmout, že stojí téměř přesně v přímce mezi pozůstalým torzem skalického kláštera a zalešanskými Božími mukami). Kolem roku 1830 byla na křižovatce těchto zalešanských cest postavena Boží muka, v současnosti je na nich umístěn obraz svatého Františka, který žehná zvířatům a celému zdejšímu kraji. Snad současně tu byly zasazeny i ony jírovce, památnými stromy byly prohlášeny dne 25. 1. 1983.
K poutníky kdysi velmi vyhledávané kapli Panny Marie Pomocné v Kouřimi, která byla vystavěna v roce 1727 na uctění památky pěti mnichů, které v roce 1421 na tomto místě upálili husité, je to od jírovců vzdušnou čarou asi čtyři a čtvrt kilometru – prý se tu v baroku objevovala tajemná záře a ohnivý kříž na nebi, kaple, kterou nepostavil nikdo menší než Santini, měla přinést tomuto prokletému místu usmíření. K Lipanské mohyle, kolem níž v roce 1434 tekly Prokopovou brázdou potoky husitské krve, je to odtud kolem pěti kilometrů. Je to zvláštní kraj, občas není až tak snadné uhodnout, co tu už vlastně úplně skončilo a co ještě tak trochu trvá.
Fotografováno dne 2. 8. 2019.