Syn.: Gunnera brasiliensis Schindl.
Česká jména: batora (Presl 1846, Koblížek 2023)
Čeleď: Gunneraceae Meisner – batorovité
Rozšíření: Druh pochází z horských lesů jihovýchodní Brazílie (státy Parana, Rio Grande do Sul, Santa Catarina). Pěstován jako pozoruhodná dekorativní rostlina ve velkých zahradách.
Ekologie: Roste v horských mlžných lesích poblíž potoků, v oblastech s ročním úhrnem srážek kolem 2500 mm, v pásmu od 600 až do 1500 m n. m.
Popis: Vytrvalá mohutná bylina, ve své domovině dorůstá výšky až 3 m, průměr rostliny může být 4–5 m. Listy na dužnatých řapících dlouhých až 2,5 m jsou jednoduché, čepel dlanitě dělená s nepravidelně zubatým okrajem, okrouhlého až srdcovitého obrysu, 1,5–2 m široká. Spodní strana listů a řapíky jsou pokryty trny. Květy jsou oboupohlavné, drobné, nazelenalé, květenstvím je klas 80–120 cm dlouhý. Kvete na jaře, pomalu dozrávající plody jsou kulaté, oranžově červené, o průměru 1–3 mm.
Záměny: Podobný je o něco menší druh Gunnera tinctoria, často pěstovaný, ve vhodných podmínkách zplaňující, v některých zemích obtížný plevel.
Využití: Tato exotická vytrvalá rostlina patří vedle banánovníku k největším bylinám světa. Je s oblibou vysazována jako solitéra do větších zahrad na břehy potůčků a vodních ploch. Vyžaduje polostín, výživnou vlhkou půdu, v našich klimatických podmínkách na zimu po opadu listů kryt na střední část rostliny a odvodnění. Mrazuvzdornost dobře ošetřené rostliny je až do -27 °C. Množí se semeny, která ale rychle ztrácejí klíčivost, dělením trsů nebo oddělením výhonů.
Poznámka: Rod Gunnera byl pojmenován na počest norského botanika Johanna Ernsta Gunnera.
Fotografováno dne 21. 8. 2011 (Irsko, Derrynane House).