Syn.: Cistus glomeratus Lag., Cistus mexicanus Sessé et Moç., Crocanthemum glomeratum (Lag.) Janch., Halimium glomeratum (Lag.) Grosser, Helianthemum glomeratum (Lag.) Lag. ex Dunal, Helianthemum obcordatum Moç. et Sessé ex Dunal, Heteromeris glomerata (Lag.) Ponzo, Heteromeris mexicana Spach, Lechea mexicana Spach, Taeniostema micranthum Spach, Therocistus glomeratus (Willk.) Holub, Trichasterophyllum hyssopifolium Willd. ex Link, Tuberaria glomerata Willk., Xolantha glomerata (Willk.) M. J. Gallego, Muñoz Garm. et C. Navarro
Čeleď: Cistaceae Juss. – cistovité
Rozšíření: Areál se táhne od jižního Texasu přes téměř celou střední Ameriku až do Kostariky.
Ekologie: Stanovištěm jsou otevřené travnaté plochy na vysýchavých svazích a hřbetech, často se solitérními dřevinami (duby nebo borovicemi), také roste na narušených místech. Lokality leží v nadmořských výškách 1400–2600(–3450) m.
Popis: Polokeř, dorůstá výšky až 50 cm; stonky jsou hvězdovitě chlupaté. Listy jsou vstřícné, přisedlé nebo krátce řapíkaté, obvejčité až obkopinaté, 1–3,5 cm dlouhé a 0,2–1,4 cm široké, na bázi zúžené, celokrajné, na vrcholu špičaté nebo tupé, oboustranně hvězdovitě chlupaté, na líci někdy s vtroušenými jednoduchými chlupy; palisty chybějí. Květentsví je tvořeno dvojími květy; koncové květy jsou otevřené (chasmogamické), na 1–2 cm dlouhých stopkách, mají 2 vnější kališní lístky čárkovité, 0,6–4 mm dlouhé, 3 vnitřní jsou vejčité až kopinaté, 3–7 mm dlouhé, korunní lístky jsou obvejčité až obsrdčité, 4–9 mm dlouhé, žluté, tyčinky jsou početné, semeník je vejcovitý, lysý; zavřené (kleistogamické) květy jsou téměř přisedlé ve strboulovitých svazečcích po chasmogamickým květem, kališní lístky jsou kratší než u chasmogamických květů, koruna chybí, tyčinek je 3–6. Plodem je tobolka 1,6–4,5 mm dlouhá, otvírá se 3 chlopněmi.
Poznámka: Čeleď je v Novém světě rozrůzněna mnohem méně než ve Středozemí, kde je její evoluční centrum. Nejvíce amerických zástupců se vyskytuje na jihovýchodě USA a v Mexiku, ale jsou známy i dva druhy na jižní polokouli: z tohoto rodu je to Crocanthemum brasiliense.
Americké devaterníky byly dlouhou dobu řazeny přímo do rodu Helianthemum: odlišná stavba pylových zrn i molekulárně biologická data ale poukazují na to, že s druhy ze Starého světa nejsou bezprostředně příbuzné, a je tedy vhodné je oddělovat do samostatného rodu. Specifikem všech amerických druhů tohoto rodu je také skutečnost, že všechny pravidelně tvoří kleistogamické květy, které se neotvírají, mají redukované koruny, tvoří méně vajíček a slouží k autogamickému opylení. U devaterníků ze Starého světa tuto schopnost má jenom nevelký počet druhů a využívá ji asi jen fakultativně.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 25. 2. 2014 (Kostarika, Cerro Chirripó).