Syn.: Crataegus germanica (L.) Kuntze, Mespilus domestica Gaterau, Ostinia mespylus Clairv., Pyrus germanica Hook. f.
Česká jména: nišpule (Černý 1517), nyšpule česká, vlaská (Hájek 1562), myšpule česká (Zalužanský 1592), nyšpulový strom (Veleslavín 1598), mišpule domácí (Presl 1819), mišpuloň domácí (Opiz 1852), mišpule domácí (Čelakovský 1879)
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Pochází z oblasti od jihovýchodní Evropy po Arménii a severní Írán. U nás se mišpule pěstuje už od 12. století, zplanělé exempláře se vyskytují vzácně (Praha, České středohoří, Brno, Znojemsko).
Ekologie: Ve své domovině roste na křovinatých stanovištích, v lemech dubových i bukových lesů, také v okolí lidských sídel. Pěstuje se v zahradách.
Popis: Opadavý keř nebo malý strom, do 5 m výšky. Mladé větve jsou plstnaté, čepel listů úzce eliptická až kopinatá, 7–12 cm dlouhá, celokrajná, v horní části jemně pilovitá, špičatá. Květy jednotlivé, kališní cípy až 4krát delší než češule. Korunní lístky okrouhlé, bílé, kvete od května do června. Malvice kulovitá, bronzově hnědá, jemně pýřitá.
Využití: Plody jsou jedlé v přezrálém stavu (sklízejí se po prvních mrazech) a používají se k výrobě zavařenin. Mišpule vyžaduje teplé a chráněné polohy. Existuje několik kultivarů.
Poznámka: Částí současné literatury je mišpule řazena k hlohům (Crataegus).
Fotografovali Ladislav Hoskovec, ve dnech 18. 4. a 6. 9. 2006 (Česko, Brno, Žlutý kopec); Lubomír Rak, září 2006 (Praha, Santoška).