Syn.: Boberella alkekengi (L.) E. H. L. Krause, J. Sturm, Physalis alkekengi L., Physalis hyemalis Salisb.
Česká jména: višně morske (Černý 1517), višně mořské (Hájek 1562), višně mořské aneb židovské (Huber 1596), višně mořská (Zalužanský 1592), měchuňka baborolka (Presl 1819), mochyně boborolka (Presl 1823), mochyně baborolka, židovské třešně, psí višně, židoviny, mechuňka, mořská višně, liščí jablíčko (Sloboda 1852), baborolka lékařská (Opiz 1852), mochyně, židovská třešeň (Čelakovský 1879), mochyně židovská třešeň (Dostál 1950), mochyně židovská (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: boborolník židovský, morské, židovské višně, boborelka, možžucha, miazunka, mochyně (Reus 1853), machovka židovská čerešňa (Dostál 1950), machovka čerešňová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Solanaceae – lilkovité
Rozšíření: Původní je zřejmě jen v mírném pásu Eurasie, objevuje se v jižní i jihovýchodní Evropě, v jihozápadní i centrální Asii, v Číně. Pěstuje se v zahradách jako okrasná rostlina, odtud snadno zplaňuje. Proto se s tímto druhem můžeme setkat ve střední Evropě, jižní Skandinávii, Anglii, na kapverdském ostrově Santiago, ale i v Severní Americe nebo Japonsku. U nás byla tato bylina už ve druhé polovině 16. století (Hájek 1562) běžná v zahradách i na vinicích.
Ekologie: Roste v lesních lemech a na březích vodních toků, častá je v okolí lidských sídel, na skládkách a rumištích, kolem cest, především v teplejších oblastech. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, 30–70(–100) cm vysoká, lodyha je vystoupavá až přímá, nevětvená nebo nahoře chudě větvená, listy jsou zdánlivě vstřícné, řapíkaté, vejčité, na bázi klínovitě zúžené až uťaté, na okraji mělce chobotnaté. Květy vyrůstají jednotlivě, mají 15–25 mm v průměru, koruna je špinavě bílá, kolovitá, lem 5cípý. Kalich je za plodu červený nebo oranžový; plodem je kulovitá bobule, oranžová až šarlatově červená.
Využití: Používá se jako dekorativní rostlina do suchých vazeb, cení se dlouho trvanlivý oranžový kalich, který se podobá malému čínskému lampionku. Rostlina se kromě semen rozšiřuje také plazivými oddenky, které jsou velmi houževnaté, rostlina se proto může stát nepříjemným plevelem.
Plody byliny se používaly ve staré medicíně (znali je Černý, Falimirz i Hájek), pomáhaly údajně při žloutence, velmi ceněny byly při léčbě ledvinových kamenů. Také se nakládaly do octa. Traduje se, že nezralé plody jsou jedovaté.
Poznámka: Rod Alkekengi je monotypický, byl sice popsán už v roce 1754, avšak nově byl akceptován teprve poměrně nedávno – představovaný druh byl vyčleněn z rodu Physalis (zde byl uváděn jako Physalis alkekengi). K této změně vedly závěry molekulárních analýz, široce pojímaný rod Physalis byl shledán parafyletickým (2005).
Fotografovali Ladislav Hoskovec, dne 13. 8. 2007 (Česko, Praha-Hostivař); Jindřich Houska, dne 4. 7. 2006 (květ: Slovensko, Gemer).