Syn.: Agaricus lacteus Pers., Russula lactea (Pers.) Fr., Russula lactea (Pers.) Fr. var. lactea, Russula lepida Fr., Russula lepida var. alba Rea, Russula lepida var. lactea (Pers.) F. H. Møller et Jul. Schäff., Russula linnaei sensu auct. – holubinka sličná žlutá
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Rozšíření a ekologie: Roste dosti hojně v červenci až říjnu v lesích všech typů od nížin po pahorkatiny, na sušších prosvětlených prohřátých místech. Vyrůstá i za suchého počasí. Upřednostňuje bučiny, dubohabrové a smíšené lesy.
Popis: Klobouk má v průměru 4–12 cm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý až ploše rozložený, ve středu vmáčklý. Povrch je hladký, suchý, sametový, za sucha rozpukaný. Má rumělkovou nebo růžově červenou barvu, od středu bledne. Pokožka se nedá sloupnout. Lupeny jsou krátce připojené, u třeně vidlené, v mládí husté a pružné, mají bílou barvu. Později jsou smetanové, křehké, u okraje klobouku zaoblené a zbarvené červeně. Třeň je vysoký 5–10 cm, nepravidelně válcovitý, k bázi rozšířený. V mládí je bílý, hladký, tvrdý, později vrásčitý, houbovitý, červenavě zbarvený. Dužnina je masitá, tvrdá, pevná,bílá, pod pokožkou načervenalá, po poranění žloutne. Vůně nevýrazně pryskyřičná, chuť slabě mentolová. Výtrusný prach je nažloutlý, výtrusy elipsoidní, bradavčité, 8–10 × 7–8 µm velké.
Záměny: Jiné červenavě zbarvené holubinky: především holubinka ruměnná (Russula pseudointegra), která má palčivou chuť a vzácnější jedlá holubinka jitřenková (Russula aurora), obě mají třeň bílý, jen na bázi někdy slabě narůžovělý.
Poznámka: Je jedlá, nepříliš chutná, vhodná v malém množství do směsí.
Fotografováno dne 6. 9. 2008 (Česko, Český kras, u Řevnic).