Syn.: Scrophularia provincialis Rouy, Scrophularia rutifolia Boiss.
Čeleď: Scrophulariaceae Juss. – krtičníkovité
Rozšíření: Východomediteránní prvek. Nejdále na západ zasahuje do jihovýchodní Francie, italské Apulie, dále roste v Řecku (včetně ostrovů, i na Krétě), v Turecku a v Sýrii. Výskyt v dalších územích je sporný.
Ekologie: Stanovištěm jsou kamenité a balvanité, často suťové svahy nebo vyschlá říční koryta. Obvykle roste na vápencích nebo hadcích, vystupuje až do nadmořské výšky 2200 m.
Popis: Vytrvalá nebo dvouletá bylina, 40–130 cm vysoká; lodyhy jsou lysé nebo v horní části řídce žláznaté, zelené až nachově naběhlé. Dolní listy mají 3–8 cm dlouhý řapík, vyšší listy na lodyze jsou vstřícné, přisedlé, 7–20 cm dlouhé, až 3krát peřenosečné, s podlouhlými až kopinatými, vroubkovanými, zubatými až zpeřenými úkrojky posledního řádu. Bezlisté květenství je složeno z vidlanů, jejich koncové části mají charakter vijanů s 3–15 květy; květní stopky jsou 0,5–1 mm dlouhé; listeny jsou žláznaté, 2–8 mm dlouhé; kališní cípy jsou vejčité až polokruhovité, 1,5–4,5 mm dlouhé, lysé, uzoučce blanitě lemované; koruna je baňkovitá, 4–8 mm dlouhá, obvykle dvoubarevná, horní pysk je hnědonachový, ostatní cípy jsou většinou světlejší; tyčinky jsou 4, pátá je přeměněna na ledvinité staminodium; semeník je dvoupouzdrý. Tobolky jsou kulovité, 4–5 mm v průměru, na vrcholu s nasazenou špičkou.
Poznámka: Rod krtičník (Scrophularia) je na Balkáně a zejména v Malé Asii značně druhově rozrůzněný – jen v Turecku se vyskytuje více než 50 druhů. Jejich taxonomické vztahy jsou dosud namnoze nejasné.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 14. 5. 2011 (Turecko, Antalya, kaňon Göynük).