Čeleď: Sapotaceae Juss. – zapotovité
Rozšíření: Endemit Mikronésie, vyskytuje se pouze na Palau v jižní části ostrova Babeldaob.
Ekologie: Stanovištěm jsou sušší partie deštných tropických lesů a jejich křovinaté okraje, a to výhradně na čedičovém podloží. Květy opylují kaloni.
Popis: Vícekmenný stálezelený mléčící keř nebo strom, z jedné báze vyrůstá 2–6 kmenů o průměru 10–77 cm, dorůstajících výšky 5–15 m; letorosty jsou šedohnědě chlupaté, s jizvami po opadlých listech. Listy jsou střídavé, soustředěné na koncích větviček; řapík je 1–1,5 cm dlouhý; čepel je obkopinatá, 5,5–7,5 cm dlouhá a 2–2,5 cm široká, kožovitá, lysá, na líci leskle tmavozelená, na rubu s vyniklou žilnatinou, na bázi klínovitá, celokrajná, poněkud podvinutá, na vrcholu zaokrouhlená. Květy vyrůstají po jednom nebo v párech v úžlabí listů; květní stopky jsou 3–3,5 cm dlouhé; nicí květy jsou 6četné, připomínají padající hvězdičky; kalich je číškovitý, asi 5 mm dlouhý a 3 mm široký, bílý; koruna je rovněž bílá, její trubka je asi 2 mm dlouhá, nese 6 dvouklaných cípů; tyčinek je 6, přirostlých k bázi korunní trubky, dále je přítomno 6 staminodií; semeník je svrchní, vícepouzdrý. Plodem je oranžová elipsoidní bobule asi 1,2 cm dlouhá a 0,6–0,8 cm široká.
Využití: Pevné dřevo rezistentní vůči hnilobě je vhodné pro stavební účely. Listy se tradičně používají k regeneraci matek po narození dítěte.
Poznámka: Do dosti početného rodu Manilkara se dnes řadí kolem 80 druhů, které rostou v tropech v Africe, jižní a jihovýchodní Asii, v Oceánii i ve Střední a Jižní Americe.
Fotografováno dne 22. 1. 2018 (Palau, Babeldaob, Airai, křoviny u letiště).