Syn.: Parsonsia albiflora Raoul, Parsonsia macrocarpa Colenso, Periploca heterophylla A. Cunn. ex Decne.
Čeleď: Apocynaceae – toješťovité
Rozšíření: Endemit Nového Zélandu, vyskytuje se na obou hlavních ostrovech, na Stewartově ostrově i Tříkrálových ostrovech.
Ekologie: Roste v lesích a v jejich lemech, v pásmu od pobřeží až do nižších horských poloh. Kvete od prosince do dubna.
Popis: Dřevitá, bohatě větvená liána dosahující délky až okolo 10 m. Listy jsou řapíkaté, kožovité, tmavě zelené, na líci lesklé, na rubu bledší, velmi různotvaré, čepele mohou být čárkovité, kopinaté, eliptické až široce vejčité, 3–7(–10) cm dlouhé a 1–4 cm široké, celokrajné nebo dokonce i laločnaté, na vrcholu špičaté, tupé nebo zaokrouhlené. Květenství je terminální i axilární, vrcholičnaté, až 10 cm dlouhé; květy jsou vonné, 6–10 mm dlouhé, kalich je 3–4 mm dlouhý, chlupatý, jeho cípy dosahují zhruba třetiny délky korunní trubky, koruna je bílá nebo až nažloutlá, jemně chlupatá, korunní cípy jsou podlouhlé, 4–5 mm dlouhé, špičaté nebo tupé, zahnuté; prašníky jsou asi 2 mm dlouhé, z koruny nevyniklé, čnělka je asi 4 mm dlouhá. Plody jsou měchýřky, které dosahují délky 7–15 cm, jsou úzké, lysé.
Poznámka: K rodu Parsonsia je v současnosti započítáváno 85 druhů (POWO 2022), které se vyskytují v jižní a jihovýchodní Asii, v Austrálii, na Novém Zélandu a některých dalších ostrovech jihozápadního Pacifiku.
Z Nového Zélandu jsou uváděny tři druhy tohoto rodu, přičemž všechny jsou endemické. Nejvzácnější je Parsonsia praeruptis, která se objevuje v nejsevernější části Severního ostrova; na tomto souostroví výrazněji zastoupená je morfologicky rovněž značně variabilní Parsonsia capsularis, tu v době květu snadno rozpoznáme podle z koruny vyniklých prašníků.
Rodové jméno odkazuje na britského lékaře Jamese Parsonse (1705–70).
Fotografovala Věra Svobodová, dne 5. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, okolí Nugget Point).