Syn.: Astelia bivittata Watson, Astelia cockaynei Cheeseman, Astelia montana (Kirk ex Cheeseman) Cockayne, Funckia nervosa (Banks et Sol. ex Hook. f.) Kuntze
Česká jména: bičule (Skalická et al. 2012)
Čeleď: Asteliaceae Dumort. – bičulovité
Rozšíření: Endemit Nového Zélandu, vyskytuje se na obou hlavních ostrovech, také na Stewartově ostrově.
Ekologie: Roste v horských a subalpínských lesích, rovněž na stanovištích travnatých. Kvete od října do prosince.
Popis: Dvoudomá trsnatá bylina s lodyhou jen krátkou. Listy jsou pásovité, 50–150(–200) cm dlouhé a 2–4(–6) cm široké, tuhé, strnule obloukovitě sehnuté, kýlnaté, na líci zelené, na rubu bělavě až bronzově šupinaté, žilnatina je souběžná. Květenství je terminální, přímé, latnaté, podepřené dlouhými toulci; květy jsou jednopohlavné, žlutohnědé až tmavě kaštanově hnědé, okvětních lístků je 6, jsou 4–6 mm dlouhé, na bázi srostlé, odstálé nebo zahnuté. Plodem je vejcovitá bobule, 8–15 mm dlouhá, v době zralosti oranžová až červená.
Poznámka: K rodu Astelia je v současnosti započítáváno 31 druhů (POWO 2022), které se vyskytují na Novém Zélandu, na jihovýchodě Austrálie, na Nové Guinei a mnoha pacifických ostrovech (např. Fidži, Vanuatu, Nová Kaledonie, Havajské ostrovy aj.), na jihu Jižní Ameriky, Falklandských ostrovech a na Maskarénách. Na Novém Zélandu jich roste 15 druhů, přičemž všechny jsou zdejšími endemity.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 2. 12. 2011 (Nový Zéland, Jižní ostrov, Westland Tai Poutini National Park).