Syn.: Morina elegans Fisch. et Avé-Lall.
Česká jména: morina dlouholistá (Mareček 1997)
Čeleď: Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Rozšíření: Druh vysokohorských oblastí himálajské oblasti, vyskytuje se na severu Pákistánu, v severní Indii, Nepálu, Bhútánu a na jihu Tibetu.
Ekologie: Roste na travnatých horských svazích a v křovinaté vegetaci, v nadmořských výškách zhruba od 3000 až do 4600 m. Kvete od června do září.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou přímou, 60–90(–120) cm dlouhou, dole lysou, v horní části chlupatou. Listy na sterilních výhonech jsou uspořádány v růžici, čepel je úzce kopinatá až 40 cm dlouhá a asi 4 cm široká, po okraji ostnitě laločnatá, po obou stranách lysá, horní lodyžní listy jsou podobné, avšak menší, obvykle vyrůstají v přeslenech po 3. Květenstvím je přetrhovaný lichoklas složený ze (4–)7–9(–11) lichopřeslenů; listeny jsou široce vejčité až skoro okrouhlé, chlupaté, po okraji ostnité, květy jsou stopkaté, kalich je 2pyský, lysý nebo jen na špičkách přitiskle chlupatý, jeho cípy jsou 2klané; koruna je nejprve bílá, později růžová až červená, 2pyská, trubka je 20–30 mm dlouhá, žláznatě chlupatá, horní pysk je dvoulaločný, dolní trojlaločný, jeho prostřední lalok je až 7 mm dlouhý; 2 fertilní tyčinky nejsou z koruny vyniklé, jejich nitky jsou až 3 mm dlouhé, pod prašníky chlupaté, staminodia jsou rovněž 2, čnělka je o něco delší než tyčinky. Plody jsou nažky.
Využití: Morina dlouholistá se pěstuje i ve středoevropských zahradách jako okrasná trvalka, je vhodná na slunná a suchá stanoviště.
Fotografovali Ladislav Hoskovec, dne 1. 6. 2023 (Česko, Dendrologická zahrada Průhonice); Jiří Uher, v červnu 2023 (Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).