Syn.: Stylidium graminifolium var. caulescens Mildbr.
Česká jména: sloupatka (Presl 1846)
Čeleď: Stylidiaceae R. Br. – sloupatkovité
Rozšíření: Endemit východního pobřeží australského Nového Jižního Walesu, vyskytuje se v širším okolí Sydney.
Ekologie: Roste v suchých sklerofytních lesích, obvykle na pískovci. Kvete od listopadu do ledna.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou až 50 cm dlouhou nebo i delší, nepravidelně olistěnou. Listy vyrůstají v růžici především na vrcholu lodyhy, často jsou však roztroušeny i níže, báze lodyhy však bývá někdy bezlistá. Listy jsou čárkovité, 6–20 cm dlouhé a jen 2–3 mm široké, po okraji jemně zubaté, lysé. Stvol je 17–53 cm dlouhý, žláznatě chlupatý, na jeho konci vyrůstá hroznovité květenství, které dosahuje zhruba třetiny délky stvolu, kalich je 2pyský, 5cípý, 1–4 mm dlouhý, žláznatý, koruna je 3–9 mm dlouhá, růžová, pysk je obvejčitý; sloupek je 6–8 mm dlouhý. Plodem je vejcovitá tobolka, 5–10 mm dlouhá.
Poznámka: Sloupek většiny sloupatek, jenž se srostlý z tyčinek i čnělky, citlivě reaguje na dotyk. Změna tlaku, kterou způsobí opylující hmyz, vyvolá rychlý pohyb sloupku, při němž je opylovač bleskově pokryt pylem. Vzhledem k tomu, že v sloupku jsou srostlé samčí i samičí reprodukční orgány, tyčinky a blizna se ve své funkční dominantnosti střídají, nejprve se vyvinou prašníky, po nich blizna. Tento opožděný vývoj čnělky zabraňuje samoopylení.
V posledních desetiletích se také diskutuje o masožravosti některých žláznatých zástupců tohoto rodu, jejich trichomy vytvářejí lepkavý sliz, který je schopen přilákat a usmrtit drobný hmyz. Většinou se však hovoří jen o jejich pseudomasožravosti, tedy jsou to rostliny protokarnivorní.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 14. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Ku-ring-gai Chase National Park).