Syn.: Anemonospermos incana (Burm. f.) Kuntze, Anemonospermos stoechadifolia (P. J. Bergius) Kuntze, Arctotis decumbens Thunb., Arctotis grandiflora Aiton, Arctotis grandis Thunb., Arctotis radicans L., Arctotis rosea Less., Centaurea incana Burm. f.
Česká jména: nedvěděnka (Jungmann 1836)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Tento druh pochází z jihoafrického Kapska, byl však zavlečen do řady tropických a subtropických oblastí celého světa, vyskytuje se především v Austrálii, ale také na Novém Zélandu, v některých oblastech jižní Asie, v jihozápadní Evropě, rovněž na jihozápadě USA nebo na severu Argentiny a na jihu Brazílie.
Ekologie: Ve své domovině roste na písčinách, obvykle při pobřeží na písečných dunách. V druhotném areálu se objevuje nejčastěji v okolí lidských sídel, kolem zahrad a podél komunikací. V jižní Africe kvete od září do prosince.
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou poléhavou až vystoupavou, až 35(–80) cm dlouhou, běloplstnatou. Listy jsou střídavé, přisedlé, obkopinaté, 4–10 cm dlouhé a 0,5–3 cm široké, po okraji nepravidelně zubaté až laločnaté, po obou stranách šedavě plstnaté. Úbory vyrůstají na konci lodyhy, dosahují v průměru 15–25 mm, zákrovní listeny jsou seřazeny zhruba v 5 řadách, jsou vejčité, až 20 mm dlouhé, liguly jsou podlouhlé, 25–30 mm dlouhé, na líci bílé, bělavé až naoranžovělé, obvykle nad bází s tmavším kontrastním páskem, na rubu nachové či nafialovělé, květy terče jsou temně nachové. Plodem je nažka, 3–4 mm dlouhá, s chmýrem 3–4 mm dlouhým.
Využití: Pohledná trvalka s oblibou vysazovaná v subtropických zahradách, odkud občas uniká i do volné krajiny. V kultuře je možné se setkat i se zahradními kultivary a hybridy.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 9. 11. 2023 (Austrálie, South Australia, Kangaroo Island, Penneshaw).