HIBBERTIA LONGIFOLIA F. Muell. – sklopouch dlouholistý

Česká jména: sklopouch (Presl 1848)
Čeleď: Dilleniaceae Salisb. – hodarovité

Hibbertia longifolia

Rozšíření: Endemit australského severovýchodního Queenslandu, od okolí obce Lakeland na severu až po město Townsville na jihu.

Ekologie: Roste v blahovičníkových porostech, v křovinaté vegetaci. Kvete od ledna do června, občas i v jiných měsících.

Hibbertia longifolia

Popis: Polokeř až keř dosahující výšky 30–75(–100) cm, s větvemi přímými, chudě větvenými, lysými. Listy jsou přisedlé, úzce kopinaté až úzce obvejčité, 3–12 cm dlouhé a 0,5–3 cm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu špičaté až zašpičatělé, někdy i uťaté nebo hrotité, lysé. Květy vyrůstají jednotlivě na stopkách až 25 mm dlouhých; listen je listům podobný, úzce kopinatý, 9–22 mm dlouhý, lysý, zašpičatělý; kališní lístky jsou nestejné, lysé, vnější eliptické, 10–20 mm dlouhé, zašpičatělé, vnitřní eliptické až vejčité, 6,5–17 mm dlouhé, špičaté až zašpičatělé, korunních lístků je 5, jsou obvejčité, 11–30 mm dlouhé, žluté, celokrajné nebo na vrcholu vykrojené; tyčinek je 70–130, obklopují 3 plodolisty. Plodem je měchýřek.

Záměny: Poměrně dosti podobným je druh Hibbertia glaberrima, ten se však vyskytuje až v centrální části kontinentu a v západoaustralském regionu Pilbara. Tento druh je statnější, bohatěji větvený a na větvích, listech i kalichu nebývá lysý.

Hibbertia longifolia
Hibbertia longifolia
Hibbertia longifolia

Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 10. 9. 2024 (Austrálie, Queensland, Paluma Range National Park).