Dneska mají v Mexiku veselo, 8. prosince tam totiž slaví svátek jedné i u nás velmi dobře známé rostliny. Potomci evropských kolonistů jí říkají flor de nochebuena nebo flor de pascua, staří Aztékové pro ni měli jméno cuetlaxochitl, ve státě Chiapas se jí říká aijoyó, v Oaxace gule-tiini. Pro nás je to nejčastěji hezky lidově „vánoční hvězda“ a ryze botanicky ji řadíme k pryšcům (Euphorbia pulcherrima).
Tento zvláštní pryšec s naprosto nenápadnými květy, a o to více barevně křiklavými listeny, viděli první Evropané pravděpodobně hned v 16. století. Avšak žádnou velkou odezvu to nemělo. Ani když se na počátku 19. století objevil poprvé v Evropě, nikoho nenapadlo, že tohle býlí bude jednou obrovským obchodním hitem. Za dnešní věhlas vánoční hvězdy může vlastně americký politik a diplomat Joel Roberts Poinsett, který si této rostliny všiml v Mexiku v roce 1828, v období Vánoc prý zdobila oltáře zdejších kostelů. A tak ji poslal do pensylvánské Filadelfie, aby se ji tam naučili pěstovat. Na jeho počest ji v roce 1836 dokonce i pojmenovali, říkávali jí Poinsettia pulcherrima. Jenže tento samostatný rod nakonec v botanickém světě neobstál, později se milá vánoční hvězda zase vrátila zpátky k osvědčeným pryšcům (Euphorbia).
U nás ji měl sice ve svém skleníku na Sychrově už v roce 1852 kníže Kamil Rohan, ale doba její největší slávy přišla až později. Velkou obchodní vzpruhou bylo zahájení prodeje v mexické Colimě českým sběratelem rostlin Benediktem Roezlem nalezené variety Euphorbia pulcherrima var. plenissima, jež se vyznačovala zmnoženými listeny – začala se nabízet v roce 1876. Její obliba stoupala, takže v devadesátých letech 19. století se prý na tehdejší pražské Ferdinandově třídě (dnešní Národní třída) tvořily u výkladu zahradnické firmy Dittrich hloučky kolemjdoucích, aby si tu tuhle nádheru náležitě prohlédli, budila úžas a nadšení. Jenže nic netrvá věčně, v roce 1913 byla největší sláva vánoční hvězdy tatam, cestovatel a spisovatel Josef Kořenský tehdy v časopise Živa jen stroze poznamenal, že se už rozhodně netěší takové oblibě jako dříve.
Avšak stal se zázrak! V roce 1906 se v americké Kalifornii usadil německý zahradník Albert Ecke, jeho syn Paul tu potom v roce 1924 založil zahradnictví specializující se na pěstování těchto rostlin. Obzvláště dobře se této firmě vedlo v šedesátých letech 20. století, kdy další následovník rodinné zahradnické tradice začal před Vánocemi rozesílat vánoční hvězdy do hlavních televizních stanic jako vhodné vánoční dekorace, staly se efektní kulisou v nejpopulárnějších televizních pořadech. Jeho květiny před svátky putovaly i do četných magazínů pro ženy a do Bílého domu – dokázal si touto chytrou reklamou zajistit poptávku po celé Americe. Dodnes se každoročně prodají milióny květináčů těchto čerstvě napěstovaných rostlin, jsou to obchody za stamilióny dolarů.
Sami Mexičané z ní dříve připravovali jen nachové barvivo na textil a kosmetiku, její bílá míza sloužila údajně jako lék na horečku. Spojují ji tu i s několika pověstmi, a to jak ryze americkými, tak poevropštěnými, katolickými. Těch katolických se v Mexiku i Guatemale objevuje více, vždycky v nich hraje hlavní roli nešťastné dítě ronící v kostele slzy nebo nesoucí Ježíškovi jen chabý dárek. Vskutku populární se stala pohádka amerického spisovatele a ilustrátora irsko-italského původu Tomie dePaoly. Jeho Legend of the Poinsettia, vydaná poprvé v roce 1994, vypráví o malé mexické dívčině Lucidě, která přinesla do kostela jako dárek Ježíškovi jen svazeček plevele, protože nic lepšího neměla. Avšak jelikož to udělala z čistého srdce, proměnila se ona nevzhledná buřina na nádhernou rostlinu s báječně barevnými listeny. A tak konečně už i vánoční hvězda dostala patřičně dojemný vánoční příběh.
Dnes v Mexiku, za pár dnů v USA – i tam totiž tuto rostlinu oslavují. Jen to činí o kousek blíže k Vánocům, až 12. prosince, kdy vánoční hvězdy frčí v obchodech určitě nejvíc.
