Syn.: Lactarius deliciosus var. deterrimus (Gröger) Hesler et A. H. Sm.
Česká jména: ryzec smrkový (Antonín 2006)
Slovenská jména: rýdzik smrekový (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Russulaceae Lotsy – holubinkovité
Rozšíření: Evropa a Severní Amerika.
Ekologie: Vyrůstá dosti hojně v červenci až listopadu, na vlhčích travnatých a mechových místech v jehličnatých lesích, v přímé mykorhizní vazbě na smrk (Picea sp.), často podél potůčků a příkopů lesních cest, od nížin do horských poloh. V Severní Americe je vázán na zerav západní (Thuja occidentalis) a borovici vejmutovku (Pinus strobus).
Popis: Klobouk má průměr 4–12 cm, v mládí je klenutý, později plochý, na středu vmáčklý, s okrajem dlouho podvinutým. Povrch klobouku je za sucha leskle ojíněný, za vlhka slizký, oranžový až světle oranžově hnědý, s nazelenalými skvrnami, často s naznačenými zelenými soustřednými kruhy. Pokožka klobouku je do poloviny slupitelná. Lupeny jsou husté, křehké, připojené až sbíhavé, červenooranžové. Po poranění roní hojně mrkvově oranžové mléko, které později mizí, poraněná místa se postupně zbarví zeleně. Chuť mléka je zpočátku mírná, po chvíli hořká až pálivá. Třeň je válcovitý, brzy dutý, 3–7 cm dlouhý, 1–2,5 cm tlustý, má stejnou barvu jako klobouk, někdy tmavší, v horní části je bíle ojíněný, otlačením a stářím zelenající. Dužnina je tvrdá, křehká, živě oranžové barvy, později špinavě zelenající, chuť nahořklá, vůně slabě ovocná. Výtrusný prach světle okrový s růžovým nádechem.
Záměny: Ryzec lososový (Lactarius salmonicolor), který není ani ve stáří zeleně skvrnitý. Ryzec pravý (Lactarius deliciosus), který má výraznější kruhy na klobouku, zelená pouze po poranění, má výrazně důlkovaný, kratší třeň a roste v borech. Oba jsou jedlé.
Využití: Výborná jedlá houba, zvláště vhodná k nakládání do octového nálevu.
Fotografováno dne 15. 10. 2011 (Česko, Krkonoše, nad Jánskými Lázněmi).