Syn.: Anictangium ciliatum Hedw., Hedwigia albicans Lindb.
Česká jména: hedvigovka brvitá (Opiz 1852), těhovec bezžebrý (Svrček 1976)
Slovenská jména: šedivec brvitý (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Hedwigiaceae Schimp. – těhovcovité
Rozšíření: Považován za kosmopolitní druh. Rozšířen ve velké části Holarktidy, na severu zasahuje i do Arktidy, dále celá Afrika, Střední a Jižní Amerika, Austrálie a Nový Zéland. V ČR běžný druh do nížin do hor. Taxon vyžaduje revizi.
Ekologie: Na osluněných skalách, sutích i velkých balvanech. Známa ze silikátů nebo slabě basických substrátů, velmi vzácně na vápenci. Příležitostně také na kmenech stromů.
Popis: Rostliny za sucha našedlé nebo zelené, vrcholy lodyžek převážně dolů zahnuté. Listy 1,7–2,3 mm dlouhé, vzpřímeně odstálé až odstupující, za sucha vzpřímené, přímé nebo jednostranně zahnuté, se špičkou přímou nebo ve směru listu zahnutou, široce nebo úzce vejčité, postupně ostře zašpičatělé, vyduté, někdy až slabě zvlněné. Okraj listu jednostranně nebo oboustranně ohrnutý do 1/3–2/3 (H. c. var. ciliata), vyčnívajícími buněčnými stěnami zoubkovaný, v horní části papilnatý, zubatý. Hyalinní špička zaujímá 5–30 % délky listu, zpravidla úzce sbíhá po okraji listu níž. Buňky ve střední části listu čtvercové až obdélníkovité, silně ztlustlé, s papilami po obou stranách listu. Bazální buňky protáhlé, se ztlustlými, slabě až silně porézními stěnami. Buňky hyalinní části listu dole s větvenými papilami, ke špičce papily ubývají nebo jsou nezřetelné, roztroušeně velké ostnité papily, apikální buňka protáhlá, s postranními papilami, na špičce rozdvojená nebo tupá s věncem papil. Tobolka krátce obvejčitá, čepička v dolní části slabě nebo silně chlupatá.
Na exponovaných skalách roste H. c. var. leucophaea Bruch et Schimp., která má za sucha šedavě bílou barvu, vrcholy lodyžek vzpřímené nebo jen mírně zahnuté, špičky listů odstávají, někdy jsou až zpět zahnuté, okraj listů je plochý nebo jen do 1/2 ohrnutý, hyalinní špička zaujímá až 65 % délky listů a je ± silně papilnatá kromě samotné špičky. Na společných stanovištích lze obě variety dobře rozlišit, izolovaně nejsou vždy oddělitelné, proto se zachovává dělení taxonů na úrovni variet.
Záměny: Možná s druhem Hedwigia stellata, který má atlantické rozšíření a na území naší republiky byl sbírán 2krát v západních Čechách. Mikroskopicky se pozná podle převážně jediné papily na buňce ve střední až horní třetině listu, která není tolik do prostoru větvená a umožňuje i na hřbetní straně listu dobře odlišit hranice buněk, hyalinní část listu je méně výrazně papilnatá, koncová buňka špičky je ostře zašpičatělá.
Sterilní rostliny mohou připomínat druh Racomitrium canescens, jeho listy však mají žebro.
Poznámka: Rodové jméno získal podle německého botanika a lékaře Johannese Hedwiga (1730–99), který je považován za zakladatele moderní bryologie.
Fotografováno ve dnech 26. 6. 2008 (Svojšice), 19. 9. 2009 (Radostín) a 7. 10. 2009 (Staré Ransko).