Syn.: Psalliota phaeolepidota F. H. Møller
Čeleď: Agaricaceae Chevall. – pečárkovité
Rozšíření: Je známá z Evropy.
Ekologie: Vyrůstá v květnu až říjnu na bohatých půdách na okraji lesů. Roste většinou ve skupinách. V některých oblastech se objevuje vzácně.
Popis: Klobouk má průměr 5–12 cm, v mládí je polokulovitý, pak široce kuželovitý s podvinutým okrajem, později až rozprostřený. Na bílém podkladě je pokrytý přiléhavými šupinkami skořicově hnědé až hnědé barvy, střed klobouku je hladký, stejně zbarvený jako šupiny. Třeň je vysoký 6–12 cm, do 1,5 cm tlustý, na bázi hlízovitě rozšířený. Je válcovitý, často prohnutý, má bělavou barvu, na vrcholu narůžovělou, ve stáří hnědne. V horní polovině třeně je převislý bílý prsten na spodní straně s vatovitou vrstvou, tvarově často připomínající ozubené kolo, prsten stářím hnědne. Lupeny jsou volné, husté, zpočátku světle šedorůžové, brzy růžové, později až čokoládově hnědé. Dužnina je bílá, na řezu se zbarvuje slabě do žluta v oblasti klobouku a v bázi třeně. Má karbolový pach, většinou slabý, znatelný při rozemnutí dužniny, chuť je nepříjemná. Výtrusný prach je hnědý.
Záměny: Může být zaměněna za také mírně jedovatou pečárku zápašnou (Agaricus xanthodermus), která má v dospělosti klobouk zbarvený do šedohněda a dužnina v bázi třeně rychle silně žloutne. Jedovatá pečárka perličková (Agaricus moelleri) má šupiny zbarvené šedohnědě až černě. Jedlá pečárka lesní (Agaricus sylvaticus) může mít podobné šupinky na klobouku, ale její dužnina se zbarvuje červeně, jedlá pečárka císařská (Agaricus augustus) je větší.
Využití: Je mírně jedovatá.
Fotografováno ve dnech 4. 6. 2009 a 12. 6. 2010 (Česko, Čechy, u Roztok).