Syn.: Hibiscus geranifolius Turcz., Hibiscus grossularifolius Miq., Hibiscus huegelii Endl., Hibiscus meisneri Miq., Hibiscus pinonianus Miq., Hibiscus wrayae Lindl., Pariti wrayae (Lindl.) Walp.
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Vyskytuje se na jihozápadním pobřeží Západní Austrálie a na jihu Jižní Austrálie. V areálu bývá rozlišováno několik infraspecifických taxonů.
Ekologie: Roste v suché křovinaté vegetaci i v suchých lesích, často na písku nebo na vápenci. Kvete od července do ledna.
Popis: Bohatě větvený keř dosahující výšky 1–2(–4) m, s větvemi přímými, hvězdovitě chlupatými. Listy jsou řapíkaté, v obrysu skoro okrouhlé, 4–11 cm dlouhé a 2,5–12,5 cm široké, dlanitě 3–5laločné, s úkrojky podlouhlými až obvejčitými, zubatými, chlupatými nebo olysalými; palisty záhy opadávají. Květy vyrůstají jednotlivě na stopkách 4–5 cm dlouhých, listenů kalíšku je 7–10, jsou čárkovité, 4–12 mm dlouhé, kalich je 18–25 mm dlouhý, hvězdovitě chlupatý až plstnatý, 5cípý, korunní lístky jsou 45–70 mm dlouhé, nachové až fialové, někdy i bílé nebo červené; tyčinky jsou srostlé do sloupku, čnělka je 30–35 mm dlouhá, s 5 rameny. Plodem je vejcovitá až kulovitá tobolka.
Využití: S oblibou je tento druh pěstován v klimaticky příhodných oblastech i v zahradách, byla také vyprodukována řada jeho zahradních kultivarů.
Poznámka: Carl von Hügel (1795–1870), jemuž vzdává poctu druhové jméno této rostliny, byl rakouský důstojník, diplomat a botanik, jenž se zajímal o květenu Austrálie.
K rodu Alyogyne je v současnosti řazeno pět druhů (POWO 2024), které pocházejí ze Západní a Jižní Austrálie. Dříve byli zástupci tohoto rodu řazeni k ibiškům (Hibiscus), od nichž je odlišuje především tvar čnělky. Je pravděpodobné, že budou v tomto rodu popsány ještě další druhy.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 4. 11. 2023 (Austrálie, South Australia, Mount Remarkable National Park, Alligator Gorge).