Česká jména: anjelika (Presl 1819), děhel (Presl 1846, Opiz 1852, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: anjelika (Dostál 1950), angelika (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae – miříkovité
Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se v severočínských provinciích Mandžuska (Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning), v Koreji a Japonsku (ostrovy Kjúšú a Šikoku).
Ekologie: Roste v lesích i na travnatých stanovištích, objevuje se na březích vodních toků, v nadmořské výšce okolo 1000 m. Kvete od července do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina, 1–2 m vysoká, s lodyhou přímou, rýhovanou, výrazně nachově naběhlou. Přízemní a dolní listy jsou řapíkaté, řapíky jsou 30–45 cm dlouhé, čepel je v obrysu trojúhelníkovitá až vejčitá, 20–40 cm dlouhá a 20–30 cm široká, 1–2krát trojčetná, lístky jsou podlouhle kopinaté, 4–15 cm dlouhé a 1,5–5 cm široké, na bázi po vřeteni sbíhavé, po okraji nepravidelně zubaté, na vrcholu špičaté; horní listy jsou nachově naběhlé. Květenství je okoličnaté, polokulovité, dosahuje 5–8 cm v průměru, v době plodu až 12 cm v průměru; stopky jsou 2–6 cm dlouhé; listeny jsou 2, vakovité, tmavě nachové, listence jsou kopinaté, rovněž tmavě nachové; korunní lístky jsou obvejčité, tmavě nachové, prašníky nachové. Plody jsou elipsoidní, 5–8 mm dlouhé dvounažky.
Využití: Kořen rostliny je používán v čínské tradiční medicíně.
Poznámka: K rodu Angelica je v současnosti řazeno 104 druhů (POWO 2021), které se vyskytují v mírných i subtropických oblastech severní polokoule.
Fotografováno dne 26. 7. 2014 (Česko, Čechy, Botanická zahrada Teplice).