Syn.: Antelaea azadirachta (L.) Adelb., nom. inval., Antelaea canescens Cels ex Heynh., Antelaea javanica Gaertn., Melia azadirachta L., Melia fraxinifolia Salisb., Melia indica (A. Juss.) Brandis, Melia parviflora Moon, Melia pinnata Stokes
Česká jména: zadirachta indská (Presl 1846)
Čeleď: Meliaceae Juss. – zederachovité
Rozšíření: Pochází z Indie, Bangladéše a Barmy, stanovit hranici přirozeného areálu je ale velmi obtížné. Jako pěstovaná dřevina se dnes objevuje v dalších tropických oblastech jihovýchodní Asie, severní Austrálie, Afriky, ale i tropické Střední a Jižní Ameriky.
Ekologie: Roste v tropickém klimatu se sezónním střídáním období dešťů a sucha, v oblastech s ročním úhrnem srážek 400–1200 mm. Poměrně dobře snáší přísušky, kdy opadá část listů. Je poměrně nenáročná k půdním podmínkám, ale optimálně roste na mělkých půdách na vápnitém podkladě.
Popis: Stálezelený strom, dorůstá výšky 15–20(–40) m; větve jsou rozkladité, letorosty lysé. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, 20–40 cm dlouhé, s 10–15 jařmy, lístky jsou střídavé až vstřícné, přisedlé, vejčité, 2,5–7 cm dlouhé a 1,5–4 cm široké, zubaté, špičaté. Květenství jsou úžlabní vrcholičnaté laty vonných 5četných bílých oboupohlavných květů; kalich je na bázi srostlý, s 5 cípy asi 1,5 mm dlouhými; korunních lístků je 5, volných, podlouhlých, asi 6 mm dlouhých; tyčinek je 10, nitky tvoří výrazný trubičkovitý, asi 5 mm dlouhý útvar, v němž jsou ukryty prašníky; pestík srůstá z 3 plodolistů, svrchní semeník má 3 pouzdra, v každém po dvou vajíčkách. Plodem je jednosemenná kulovitá žlutobílá peckovice o průměru 1,3–2 cm, hořké chuti.
Využití: Dřevo je kvalitní, využitelné v nábytkářství. Z mladých výhonků a květenství se vaří v Indii polévka, oblíbená zejména mezi Tamily. Oblíbený je rovněž med, sbíraný včelami. Největší význam má druh tradičně v léčitelství, zejména v ájurvédské medicíně, rostlina se označuje hindským neem; lze využít všechny jeho části, ale nejvíce se používá olej ze semen. Obsahuje azadirachtin, který má insekticidní a baktericidní účinek, užívá se proti mykózám, střevním parazitům, při diabetu a jako sedativum. Při dlouhodobějším užívání je však jedovatý, protože poškozuje ledviny a játra; zejména jej nesmí užívat děti. Vzrůstá význam jako klíčové složky moderních pesticidů na bázi přírodních složek, vhodných pro biologické zemědělství.
Fotografovaly Alena Vydrová, dne 27. 3. 2004 (Keňa, Shima la Tewa); Ljuba Procházková, dne 3. 11. 2014 (Madagaskar, Toliara, Ifaty).