Syn.: Jungermannia trilobata L., Mastigobryum trilobatum (L.) Gottsche, Lindenb. et Nees, Pleuroschisma trilobatum (L.) Dumort.
Čeleď: Lepidoziaceae Limpr. – plevinkovité
Rozšíření: V mírném pásmu Holarktidy disjunktivně, na sever zasahuje do oblasti tajgy. V ČR hojně v pahorkatinách a horách (do 1500 m n. m.), v nížinách vzácně.
Ekologie: Diagnostický druh podmáčených smrčin (Bazzanio-Piceetum, Equiseto-Piceetum), roste i na silikátových skalách, velmi hojně v pískovcových skalních městech, kde roste jak ve smrčinách, tak na skalách či balvanitých sutích. Dále i na tlejících kmenech a při sušších okrajích vrchovišť.
Popis: Statné rostliny tmavě zelené až olivově zelené či slabě hnědé, rostoucí v trsech. Lodyhy jsou vystoupavé až vzpřímené, vzácně poléhavé, 3–15 cm vysoké, 3–8 mm široké, nepříliš často laterálně větvené, s hojnými ventrálními bezlistými šlahounovitými výběžky. Rhizoidy jsou hojné na šlahounovitých výběžcích, na lodyhách téměř chybějí. Listy jsou ploše rozložené, výrazně asymetrické, poněkud srpovité, téměř vstřícné, vzájemně se kryjící a přesahující přes lodyhu, od lodyhy odstávající v úhlu 90–100°, nepatrně vyduté s poněkud vydutou, nikoliv však ouškatou dorzální bází, podlouhle vejčité až nepravidelně jazykovité, na vrcholku poněkud zúžené a příčně uťaté, většinou s 3, vzácně s 2 či 4 ostrými zuby, zářez mělký, zaoblený až pravoúhlý. Spodní listy jsou oddálené, na okrajích zpět odehnuté, v obrysu ± okrouhle čtvercové až nepravidelně ledvinité, na vrcholku nepravidelně ostře 4–5zubé, okraje ± zubaté, okrajové 1–2 řady buněk někdy bez chlorofylu. Buňky s nepříliš konstantní velikostí, na okraji listů 20–25 µm, uprostřed listů od 20–30 µm do 30–40 µm, bazální buňky prodloužené až na 45–60 µm, rohové ztluštěniny mohutné, uzlovité. Kutikula hladká. Siličná tělíska po 4–10 v buňkách, kulovitá až oválná, 4–10 µm, většinou homogenní, vzácněji dělená na 2–6 segmentů. Vegetativní rozmnožování vzácné pomocí opadavých listů. Velmi vzácně plodný. Periant je válcovitý, vejčitý až vřetenovitý, směrem k ústí zúžený, ústí drobně zubaté. Štět je robustní, většinou s 16 většími epidermálními a četnými drobnějšími vnitřními buňkami.
Variabilita: Podle stanoviště mnohotvarý druh. Formy na skalách jsou drobné, bohatě větvené, rostliny stinných stanovišť řídké, vystoupavé a robustní. Taxonomickou hodnotu má nápadně odlišná var. depauperata (Müll. Frib.) Grolle (rohozec trojlaločný ochuzený). Tuto varietu charakterizují nápadně drobné rostlinky, dosahující šířky nejvýše 2–2,5 mm (velikostí odpovídají druhu Bazzania flaccida), se spíše obdélnými, většinou opadavými listy, buňky listové jsou většinou pouze 22–30 µm, nejvýše 30–40 µm velké. Roste jen na silikátových skalách (hlavně na Šumavě a v pískovcových skalních městech); hojněji v Čechách než na Moravě.
Záměny: Typická varieta má charakteristický habitus, v terénu dobře rozpoznatelný, ale var. depauperata bývá zaměňována s druhem Bazzania flaccida.
Fotografováno ve dnech 16. 9. a 20. 11. 2012 (Česko, Žďárské vrchy: Devět skal, podmáčené smrčiny u Svratky).