Česká jména: kysala (Presl 1846), begónie stálekvětá, kysala stálekvětá, voskovka, vodovka (Hejný et al. 1990), begónie, kysala (Mareček 1994)
Čeleď: Begoniaceae C. Agardh – kysalovité
Rozšíření: Jméno Begonia ×hortensis je používáno pro komplex hybridních zahradních kysal, jenž je výsledkem mnohonásobného křížení brazilské kysaly stálekvěté (Begonia semperflorens) a dalších jihoamerických zástupců tohoto rodu. Samotná kysala stálekvětá v Evropě poprvé vyklíčila v botanické zahradě v Berlíně v roce 1828, a to z hlíny ulpělé na kořenech jiných z Brazílie dodaných rostlin; v kultuře je dnes pěstována jen zřídka.
Ekologie: Kysala zahradní se pěstuje v zahradách a parcích, je to také velmi rozšířená letnička českých hřbitovů. Může přechodně zplaňovat, především na skládkách a rumištích. Kvete od května do října.
Popis: Vytrvalá bylina (bývá pěstována většinou jako letnička) dosahující výšky 15–25 cm, s lodyhou poléhavou až přímou, bohatě větvenou, lysou. Listy jsou řapíkaté, srdčité, po okraji brvité, poměrně tuhé, zelené, ale i zelenohnědé až červenohnědé, lesklé. Květy vyrůstají jednotlivě nebo v chudých vrcholičnatých květenstvích, jsou drobné, růžové, v různých odstínech červené nebo i bílé, samčí květy se 4, samičí s 5 okvětními lístky. Plodem je tobolka, často se rozmnožuje vegetativně.
Využití: U nás se běžně vysazuje na záhonové obruby, do květinových ornamentů, je vhodná i k pěstováni v květináčích, velmi dobře se hodí rovněž k výzdobě hrobů. Je to pravděpodobně v současnosti nejběžnější hřbitovní letnička. Na hřbitovech byly různé druhy kysal pěstovány už v devadesátých letech 19. století.
Fotografováno v červenci 2016 a v říjnu 2024 (Česko, kultura).