Bergenia ciliata × Bergenia stracheyi
Syn.: Bergenia acanthifolia hort. ex Yeo
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Hybridy zaznamenané původně v belgických zahradách, rostou však také přirozeně v paňdžábském a kašmírském Himálaji, kde se protínají areály rodičovských taxonů.
Ekologie: Na indických lokalitách rostou stejně jako rodičovské druhy v sutích vysokohorské tundry a v kamenitých subalpínských křovinách do 4000 m n. m. V zahradách jsou připisovány polostinným okrajům porostů dřevin a kamenitým stanovištím.
Popis: Vytrvalé stálezelené byliny se silnými oddenky, pokrytými zaschlými zbytky listových pochev, z nichž vyrůstají růžice pochvatě a kratičce řapíkatých listů s podlouhle obvejčitými, lysými, až 20 cm dlouhými, na okrajích mělce dvakrát zubatými a zřetelně brvitými čepelemi. Bezlisté, masité, stopečkatě žláznaté lodyhy se spoře větví ve stažené vrcholíky, podpírané blanitými listenci. Nápadně veliké květy jsou pětičetné, široce zvonkovité, s deseti tyčinkami, zpravidla už za rozkvětu vzpřímené, s kališními lístky na špičkách brvitými. Korunní lístky jsou nehetnaté, okrouhle lopatkovité, růžové nebo bílé (pak za dokvétání často růžovějící) a u báze tmavnoucí; tyčinky a pestíky jsou růžové, červenající, tobolky se obvykle nevyvíjejí.
Poznámka: Bergenia ×spathulata byla poprvé zaznamenána z belgických zahrad roku 1928, šest let poté byla sbírána na pandžábských lokalitách, hybrid tamních druhů Bergenia ciliata a Bergenia stracheyi v ní však rozpoznal až P. F. Yeo téměř o čtyřicet let později.
Dnes jsou i tyto hybridy pěstovány v dlouhé řadě vzrůstných i kompaktně rostoucích odrůd, selektovaných především skotskými školkaři E. Smithem a J. C. Archibaldem. První z uvedených rodičovských druhů se liší čepelemi listů přisedlými až k pochvám a spíše nicími květy, druhý má širší listy a žlázky v květenství jen přisedlé.
Fotografováno ve dnech 18. 4. 2019 (Česko, Morava, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně) a 26. 4. 2019 (Čechy, Dendrologická zahrada Průhonice).