Syn.: Beta maritima L., Beta vulgaris var. maritima (L.) Alef.
Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité
Rozšíření: Pobřeží Středozemního moře a Přední Asie až do Pákistánu a Indie. V Evropě i na atlantickém pobřeží, podél pobřeží Britských ostrovů a jižního Norska a Švédska, nově i na pobřeží Finska a Polska, v roce 2004 objevena na jednom z ruských ostrovů ve Finském zálivu. Na německém pobřeží zřídka, známá především z ostrova Helgoland. Také Makaronésie (Madeira, Kanárské ostrovy, Kapverdy, Azory).
Ekologie: Ve západní části areálu roste na pobřeží moře, ve východní na březích řek a v horských stepích až do výšky 1200 m n. m. Halofilní druh rostoucí nejen podél mořského pobřeží.
Popis: Dvouletá nebo vytrvalá bylina, 30–80 cm vysoká, lodyha vyrůstá až druhým rokem, v horní části větvená. Přízemní listy dlouze řapíkaté, čepel víceméně vejčitá, na vrcholu zaoblená, k řapíku náhle stažená, dlouhá až 12 cm, široká až 8 cm. Květy drobné pětičetné, zelené nebo narůžovělé nahloučené v klubíčkách po 3–6. Plodem je tvrdá nažka, která je zcela uzavřena ztvrdlým okvětím. To je pevně spojeno s oplodím, plody v klubíčku jsou bázemi spojené, opadávají vcelku jako plodenství.
Využití: Od toho taxonu jsou zřejmě odvozeny současné kulturní typy. K převodu do kultury došlo již ve starověku v oblasti Středozemí a Přední Asie. V nejstarších dobách byla pěstována jako listová zelenina. Nejstarší popsané typy odpovídají nejvíce dnešnímu mangoldu (Beta vulgaris subsp. cicla). Pro kořen byla pěstována až v raném středověku. Byla využívána jako léčivka, obsahuje vitamín C, A, minerály Na, Fe, Mg, Ca.
Fotografováno ve dnech 10. 6. 2013 (Chorvatsko, Vodice) a 22. 9. 2016 (Chorvatsko, na ostrově Kaprije).