Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Endemit severozápadní části australského Severního teritoria, jeho areál se táhne od regionu Victoria Bonaparte až po západní okraj Arnhemské země, na východě zasahuje zhruba po osadu Maningrida. Byl popsán v roce 1989, předtím nebyl odlišován od druhu Brachychiton paradoxus, který je znám už od roku 1832. Podobně byly vyčleněny i některé další druhy.
Ekologie: Roste v blahovičníkových porostech a ve světlých lesích, v pásmu od pobřeží do nadmořské výšky okolo 300 m. Kvete od června do listopadu.
Popis: Jednodomý opadavý keř až menší strom dosahující výšky 2–8(–9) m, s borkou tmavě šedou, rýhovanou. Listy jsou řapíkaté, široce eliptické až široce vejčité, 14–28 cm dlouhé a 12–25 cm široké (juvenilní až 39 cm dlouhé a 37 cm široké), kožovité, na bázi srdčité, celokrajné nebo mělce 3laločné, na vrcholu tupé, především na rubu hustě hvězdovitě chlupaté; palisty jsou šídlovité, až 9 mm dlouhé, opadavé. Květenství je hroznovité až latnaté, zhruba 6 cm dlouhé; listeny jsou kopinaté až vejčité, opadavé; květy jsou jednopohlavné, okvětí je zvonkovité, zhruba do třetiny dělené, 20–55 mm dlouhé, hvězdovitě chlupaté, oranžově červené, na bázi zelené, samčí květy mají 20–25 tyčinek, samičí jen staminodia a čnělku 3–5 mm dlouhou. Plody jsou stopkaté měchýřky, elipsoidní až obvejcovité, 7–12 cm dlouhé a 3–4 cm široké, chlupaté, nebradavičnaté.
Záměny: Z území Severního teritoria je uváděno asi 11 zástupců rodu Brachychiton, s červenými květy je jich zhruba osm. Nejsnadněji je možné je určit podle znaků na listech, což však může být v době květu těchto stromů problém – kvetou nezřídka na bezlistých větvích (od června do září), což předvedly i nám.
Další dobrý rozlišovací znak nabízejí plody těchto stromů, je podstatné, jestli jsou měchýřky na bázi volné nebo srostlé, na povrchu bradavičnaté či nikoli. K determinaci je dobré detailně sledovat i odění květů, je potřeba odlišit viscidní žláznaté chlupy od chlupů hvězdovitých. Nakonec se ale stejně může stát, že budete postaveni před volbu mezi druhy Brachychiton megaphyllus a Brachychiton paradoxus, kde listy už potřebujete vidět nezbytně. V této chvíli se při určování buď můžete začít modlit a prosit o boží znamení, anebo věřit australským floristům a jednoduše připustit, že Brachychiton paradoxus by měl růst na východě severní části Severního teritoria a na severozápadě Queenslandu, zatímco Brachychiton megaphyllus spíše na severozápadě Severního teritoria. Naše snímky pocházejí z lokality ležící na jihu centrální části Top Endu, z blízkého okolí městečka Katherine, odkud samotný autor popisu tohoto druhu uvádí stále ještě výskyt zde představovaného taxonu. S tímto určením by mohl souhlasit i počet květů v květenství fotografovaného stromu, B. paradoxus by měl mít květenství 2–10květé, B. megaphyllus až 30květé.
Využití: Kořeny mladých rostlin byly domorodými Australany pojídány syrové, z kůry splétali provazy. Klejopryskyřici z větví lze také konzumovat, stejně jako semena.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 28. 8. 2024 (Austrálie, Northern Territory, Cutta Cutta Caves Nature Park).