Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Původní výskyt nominátního poddruhu, který je zachycen na našich fotografiích, je zřejmě vázán jen na část západní Evropy – na jižní Anglii, protilehlé břehy Francie a pobřeží Biskajského zálivu v severním Španělsku. Výskyt ve Středozemí se zřejmě vztahuje k jiným rostlinám z okruhu Brassica oleracea.
Ekologie: Stanovištěm jsou nejčastěji trávníky na terasách a vrcholech útesů nad mořem, velmi často na vápnitém podloží (např. na vápnitých křídových sedimentech).
Popis: Statná dvouletá nebo vytrvalá bylina až polokeř, 30–60(–150) cm vysoký; lodyha je sivozelená, lysá, přímá nebo řidčeji poléhavá, na bázi posléze dřevnatí, větvená většinou jen v horní polovině, dole pokrytá jizvami po opadlých listech. Listy jsou střídavé; u mladých rostlin tvoří přízemní růžici a mají celistvou nebo až zpeřenou, na okraji zvlněnou čepel až 20(–30) cm dlouhou; listy na prodloužené lodyze jsou v obrysu vejčité až eliptické, tupě zubaté nebo až s 13 páry obvejčitých úkrojků a tupým úkrojkem koncovým; nejvyšší listy bývají obvejčité, přisedlé, obvykle ouškatě přisedlé. Květenství je volný hrozen; květní stopky jsou asi 1 cm dlouhé, za plodu se prodlužují; kališní lístky jsou 8–16 mm dlouhé, rozestálé nebo odstálé, zelené, později žloutnou; korunní lístky jsou (1,6–)1,8–3 cm dlouhé a 0,9–1,2 cm široké, žluté, nezřetelně nehetnaté, s eliptickou až vejčitou čepelí; tyčinek je 6; blizna je hlavatá. Plody jsou (2,5–)3,5–8,5(–10) cm dlouhé, čárkovité, oblé šešule; semena jsou početná, kulovitá, 1,5–2,5 mm v průměru, černá nebo tmavohnědá.
Poznámka: Pravděpodobně planý předek kulturních typů brukve zelné. Někteří badatelé se však s tímto názorem neztotožňují a domnívají se, že jde naopak o rostliny, které vznikly přirozenou selekcí z nějaké zplanělé kulturní formy. Od kulturních typů se nápadně odlišuje dřevnatým stonkem a převažující vytrvalostí.
Fotografováno dne 25. 7. 2016 (Velká Británie, Anglie, hrabství Kent, Dover).