Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Testudines, Cheloniidae
Syn.: Caouana cephalo (Schneider, 1783); Caouana elongata Gray, 1844; Caretta atra Merrem, 1820; Caretta caretta subsp. gigas (Deraniyagala, 1939); Caretta gigas Deraniyagala, 1933; Caretta nasuta Rafinesque, 1814; Cephalochelys oceanica Gray, 1873; Chelonia caretta Dyce, 1861; Chelonia dubia Bleeker, 1889; Chelonia multiscutata Kuhl, 1820; Chelonia pelasgica Bibron et Bory de Saint-Vincent, 1833; Chelonia pelasgorum Bory, 1833; Chelonia pelasgorum Valenciennes, 1833; Chelonia polyaspis Bleeker, 1889; Halichelys atra Fitzinger, 1843; Testudo caouana Bonnaterre, 1789; Testudo caouana Lacépède, 1788; Testudo caretta Linnaeus, 1758; Testudo cephalo Schneider, 1783; Testudo corianna Gray, 1831; Testudo lauanna Meyer, 1790; Testudo marina Garsault, 1764; Testudo nasicornis Lacépède, 1788; Thalassiochelys tarapacona Philippi, 1887; Thalassochelys atra (Merrem, 1820); Thalassochelys caretta Boulenger, 1886; Thalassochelys controversa Philippi, 1899; Thalassochelys corticata Girard, 1858
Česká jména: kareta obecná, kareta nepravá, kavana, želva karetová
Anglická jména: Loggerhead turtle, Loggerhead, Loggerhead sea turtle
Rozšíření: Žije ve vodách Pacifiku, Atlantiku i Indického oceánu, podél amerických břehů se objevuje od kanadského Newfoundlandu až po Argentinu a od jihu Aljašky až po střední Chile, v Asii od jihu Kamčatky až po Indonésii, kolem břehů všech částí Indického oceánu, v Austrálii i u Nového Zélandu a dalších tichomořských ostrovů, ve východním Atlantiku od Skotska až po Jihoafrickou republiku, proniká i do Středozemního moře. Během zimních měsíců migruje do tropických a subtropických vod.
Způsob života: Obývá hluboké vody, ale snáší dobře pobyt v brakické vodě v ústí řek. Zdržuje se často poblíž pobřeží. Výborně plave, je schopna zadržet dech na dlouhou dobu, i když typický ponor trvá 4–5 minut. V průběhu života se stěhuje. Domovem mláďat je jejich krmiště v blízkosti hnízda. Dospělí se obvykle rok co rok vracejí na stejná hnízdiště a mnozí na pláž, kde se sami vylíhli. Dospělí i mláďata migrují na zimu směrem k rovníku, aby se vyhnuli omráčení chladem pod 10 °C, kdy se stanou otupělými. Pokud teplota vody klesne pod 5 °C, mohou zemřít.
Je to primární masožravec, konzumuje mnoho bezobratlých živočichů, např. medúzy, hlavonožce, krevety, vodní hmyz, mořské ježky, ryby a jikry. Nepohrdne řasami, např. vodní řasou Ascophyllum, kadeřnatkou (Ulothrix), zelenou řasou Urospora, hroznovicí (Sargassum) a mořskými rostlinami z rodů Cymodocea, Thalassia nebo Zostera. V blízkosti očí jsou solné žlázy, které umožňují želvě pít mořskou vodu a vylučovat sůl ve vysokých koncentracích.
Těsně před hnízdní sezónou se samci stěhují na místa páření, která se obvykle nacházejí na pobřeží hnízdících pláží. Při páření používají k přidržování dlouhé zakřivené drápy na předních končetinách. Páření může trvat hodiny a protivníci se pokoušejí pářícího samce vytlačit. Během období rozmnožování klade samice vejce 2–5krát a pokaždé se znovu páří. Do hnízda snáší 110–130 vajec. Ke kladení vajec vyhledává klidné písčité pláže. Inkubace se pohybuje od 45 do 80 dnů. Pohlaví závisí na teplotě v hnízdě. Obecně se obě pohlaví inkubují teplotě při 28–30 °C. Mezi 24–26 °C se vyvíjejí samci, při 32–34 °C se vytvářejí samice. Vylíhlá mláďata ihned opouštějí hnízdo a vydávají se do vody, přitom cestou naráží na mnoho predátorů.
Samci s blížící se dospělosti roste ocas, měkne plastron a zvětšuje se zakřivení drápu na každé přední končetině. Samice jen roste. Pohlavně dospívá při délce krunýře přes 90 cm v 10–30 letech věku. Odhaduje se, že ve volné přírodě žije 30–62 let.
Tvrdý krunýř a drsná šupinatá kůže na hlavě a krku je chrání před nebezpečím. Někdy se stanou kořistí žraloků. Vysokou predací trpí vejce a vylíhlá mláďata. K těm obávaným patří zejména mýval severní (Procyon lotor), liška obecná (Vulpes vulpes), šakal pruhovaný (Canis adustus), krabi, fregatky, vrány, rackové, krysy nebo lidé.
Popis: Mořská želva dosahující délky krunýře 100–110(–140) cm. Krunýř ve tvaru srdce je často pokrytý komenzálními organismy, jako jsou vilejši (Lepas) a řasy. Červenohnědý karapax (hřbetní část krunýře) má v páteřní linii 5 štítků, po stranách je také 5 (i více) bočních štítků (důležitý znak druhu), přičemž první pár se dotýká okrajového štítku šíje (velmi důležitý znak). Zadní okraj karapaxu je zubatý. Plastron (spodní část krunýře želvy) je špinavě bílý až žlutý. Hlava je poměrně široká, nad tupější tlamou jsou 2 páry prefrontálních (předních čelních) šupin (důležitý znak). Přední končetiny jsou pokryty řadami šupin mezi přední hranou ploutve a velkými oválnými šupinami na jejich zadních okrajích. Na konci ploutvovitých končetin jsou zakrnělé drápy. Kůže samců je hnědší a hlava žlutější než u samic. U samců je krunýř širší a na předních končetinách je dlouhý zahnutý dráp. Mláďata jsou tmavě hnědá, až červenohnědá na krunýři a krémová až červenohnědá na plastronu.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2017) řadí karetu obecnou z hlediska ohrožení k druhům zranitelným (VU). Druh je chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES.
Fotografovaly Naděžda Gutzerová, dne 12. 3. 2018 (Španělsko, Kanárské ostrovy, záchranná stanice Centro de Recuperacion y Conservacion de tortugas marinas de Fuerteventura); Jindřiška Vančurová, dne 13. 8. 2010 (Řecko, označená kladiště karety obecné na pobřeží ostrova Zakynthos).