Česká jména: ořechoplodec (Hieke 1978, Mareček 1994)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Ve stepních a pustinných oblastech Mongolska (z Dornodu a Süchbátaru po Töv, odtud na jih do Dornogovi, Ömnögovi a Bajanchongoru) a přilehlé severní Číny (Nei Mongol, Kan-su a severní oblasti Šen-si a Šan-si). Vzácně se objevuje také v ruském Zabajkalsku.
Ekologie: Roste na exponovaných svazích stepí, v polopouštích, na balvaništích a sprašových hlínách vysýchavých strží, mezi 1100–1600 m nadmořské výšky. Obvykle ve společenstvech svazů Caraganion leucophloeae, Zygophyllo-Brachanthemion gobici a Reaumurio-Salsonion passerinae, připisovaných pustinným stepím třídy Stipetea glareosae-gobicae.
Popis: Polokeř obvykle do půl metru, vzácně až půldruhého metru vysoký, od báze větvený, pryskyřičně vonný. Letorosty purpurově hnědé a pýřité, brzy olysávající. Vstřícné, lineárně podlouhlé listy s krátkými řapíky jsou obvykle do 4 cm dlouhé, téměř celokrajné, zespodu sivě plstnaté, shora popelavě sivozelené a kratičce pýřité. Květy v úžlabních vijanech mají zvonkovité, pěticípé, bělavě plstnaté kalichy a sytě modropurpurové, zvenčí rovněž plstnaté, v jícnu pýřité koruny s vybledle třásnitými spodními pysky a nápadně vystupujícími tyčinkami s temně purpurovými prašníky. Plodem jsou lysé tvrdky s křídlatými okraji.
Ohrožení a ochrana: Je uveden v Červené knize Ruska, jeho nepočetné lokality v Zabajkalsku leží na severní hranici areálu druhu.
Využití: Druh byl uveden do evropských zahrad roku 1839, pěstován je ale vcelku vzácně a větší význam má však jako jedna z rodičovských komponent dnes vysoce ceněných a pod jménem Caryopteris ×clandonensis vysazovaných hybridů, rozšiřovaných v desítkách odrůd.
Fotografováno dne 2. 9. 2011 (Mongolsko, Ömnögovi, Gobijský Altaj, Bajandzag, 1380 m).