Česká jména: vlaštovičník větší (Presl 1819, Presl 1846, Opiz 1852, Kubát 2002)
Slovenská jména: vlašťovičník větší, krvavník, celidonia (Reuss 1853), lastovičník väčší (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Papaveraceae Juss. – makovité
Rozšíření: Eurasijský druh – jižní a střední Evropa, Makaronésie (Tenerife, El Hierro), na sever zasahuje až do jižní Skandinávie, mírné až subarktické pásmo Asie, areál sahá až do střední Číny a Japonska. Druhotně i na Azorských ostrovech, v Severní Americe, v centrální Argentině a na severu Patagonie, také na Novém Zélandě.
V Česku se vyskytuje roztroušeně až hojně téměř na celém území, v horských oblastech jen vzácně.
Ekologie: Roste na návsích, v zahradách, kolem cest, na rumištích, na mírně zastíněných stanovištích, především v pásmu od nížiny až do podhůří. Kvete od května do září.
Popis: Vytrvalá bylina, oranžově mléčící, 30–90 cm vysoká, lodyha přímá, větvená, roztroušeně chlupatá, listy řapíkaté, měkké, čepel lichozpeřená, lístky vejčité, vroubkované, na líci sytě, na rubu sivě zelené. Květy v 2–6květém okolíku, 1–2 cm v průměru, 4četné, korunní lístky žluté. Plodem je tobolka.
Využití: Rostlina je jedovatá, používá se ve farmaceutickém průmyslu i v lidovém léčitelství. Tekutinou z vlaštovičníku se potírají bradavice, má zřejmě i antibakteriální účinky, rostlina se přidává i do čajových směsí. Ze semen se získává technicky upotřebitelný olej. Využívá se i při barvení látek a vlny na žluto.
Fotografovali Ladislav Hoskovec, v červenci a září 2006 (Česko, Brno-Kohoutovice); Jindřich Houska, dne 19. 5. 2004 (Praha-Písnice).