Syn.: Camphora camphora (L.) H. Karst., Camphora hahnemannii Lukman., Camphora hippocratei Lukman., Camphora officinarum Nees, Camphorina camphora (L.) Farw., Cinnamomum camphoriferum St.-Lag., Cinnamomum camphoroides Hayata, Cinnamomum nominale (Hats. et Hayata) Hayata, Cinnamomum officinarum Nees ex Steud., Laurus camphora L., Laurus camphorifera Salisb., Persea camphora (L.) Spreng.
Česká jména: skořicovník kafrový (Presl 1846), kafrovník lékařský (Valíček 1989)
Čeleď: Lauraceae Juss. – vavřínovité
Rozšíření: Pochází z jižní Číny, kde se vyskytuje v oblasti jižně od řeky Jang-c’-ťiang, dále se objevuje ve Vietnamu, na Tchaj-wanu a v jižní polovině Japonska (včetně Boninských ostrovů a souostroví Rjúkjú). Již od starověku byl jako léčivá rostlina vysazován i v jiných zemích s vhodným podnebím. Nyní je rozšířen nejen po celé jihovýchodní Asii, ale i v Africe (např. JAR, Tanzánie, Ghana), Tichomoří, Střední a Jižní Americe, na jihu USA a v Austrálii. Jako kuriozita je vysazován i v parcích evropského Mediteránu.
Ekologie: Původně rostl jak v údolích, tak na horských svazích, buď solitérně, anebo jako součást stálezelených podhorských lesů, nyní však již je ve volné přírodě ve své domovině téměř vyhuben, zato se hojně pěstuje v monokulturách od nížin až do podhůří kvůli získávání kafru. Mnohé krásné staré kafrovníky jsou také vysázeny v okolí buddhistických chrámů v celé jihovýchodní Asii i v Japonsku. V Austrálii se kafrovník chová invazně a na některých lokalitách vytlačuje blahovičníky (Eucalyptus spp.), což vede ke snižování populací medvídka koaly, který se živí blahovičníkovými listy.
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky 30–40 m. Borka je světle žlutohnědě zbarvená, drsná, vertikálně rozpraskaná, větévky jsou světle hnědé, lysé. Stálezelené listy jsou střídavé, řapík je 2–3 cm dlouhý, čepel vejčitá, o rozměrech 6–12 × 2,5–5,5 cm, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá, kožovitá, lysá, v mládí někdy řídce hedvábitě chlupatá. Květenství je úžlabní, latnaté, jeho stopka je 2,5–4,5 cm dlouhá, lysá či jemně žlutohnědě ochmýřená; květní stopky jsou jen 1–2 mm dlouhé, lysé; z miskovité okvětní číšky vyrůstá šest okvětních lístků, průměr květu nepřesahuje 3 mm, tyčinek je 12, jejich prašníky se otevírají chlopněmi, podobně jako u skořicovníku a vavřínu. Semeník je volný s jednoduchou čnělkou a ledvinovitou bliznou. Plody jsou bobule s průměrem 6–8 mm, zprvu zelené, pak temně rudé až fialové.
Využití: Dřevo, listy i borka obsahují kafrovou silici, která na vzduchu tuhne, zbělá a mění se v hmotu nazývanou kafr. Odedávna je používána v lékařství a kosmetice, protože má výraznou osvěžující vůni a látky v kafru obsažené mají prokazatelně silné prokrvující a desinfekční účinky. Již od starověku byl kafr součástí mastí používaných při masážích a na ošetřování proleženin a dalších nehojících se ran. Je součástí oficiálních léků dodnes. Rovněž je používán při aromaterapii, inhalace kafrové silice (často ve směsi se silicemi z blahovičníku a máty) pomáhá léčit choroby horních i dolních dýchacích cest. Silice také odpuzuje hmyz, a je proto výborným přírodním repelentem. Přidává se také do mýdel, šampónů a různých krémů.
Nicméně z kafr je používán i v chemickém průmyslu jako změkčovadlo plastických hmot, je součástí některých laků a barev, výbušnin a dalších produktů. Pro průmyslové účely byl kafr donedávna získáván destilací z borky a kořenů vzrostlých stromů, nyní však již byl nahražen kafrem syntetickým, který lze získat přeměnou pinnenu. Ten je součástí pryskyřice jehličnatých stromů, které jsou lépe dostupné.
V Číně jsou z kafrovníků často vysazovány větrolamy, které slouží i k přistínění čajovníkových plantáží.
Dřevo kafrovníku je trvanlivé, má krásnou kresbu a odolává dřevokaznému hmyzu, je proto cennou surovinou pro výrobu nábytku a dalších předmětů denní potřeby.
Fotografováno dne 17. 10. 2014 (Japonsko, Kjóto).