Syn.: Bolivicactus aureispinus (F. Ritter) Lodé, Borzicactus aureispinus (F. Ritter) G. D. Rowley, Cleistocactus aureispinus (F. Ritter) D. R. Hunt, Hildewintera aureispina (F. Ritter) F. Ritter ex G. D. Rowley, Loxanthocereus aureispinus (F. Ritter) Buxb., Winteria aureispina F. Ritter, Winterocereus aureispinus (F. Ritter) Backeb.
Čeleď: Cactaceae Juss. – kaktusovité
Rozšíření: Endemit centrální Bolívie, vyskytuje se v andském předhůří v departementu Santa Cruz, v provincii Florida – přesněji u staré cesty ze Santa Cruz do Cochabamby, která vede podél Río Yapacani.
Ekologie: Roste patrně jen na jediné přírodní lokalitě, která se nachází na strmých pískovcových svazích a skalních převisech v lesní oblasti, v nadmořských výškách zhruba od 1300 do 1400 m.
Popis: Křovitý kaktus se stonky válcovitými, větvenými, poléhavými, vystoupavými nebo i svěšenými, 100–200 cm dlouhým a 3–7 cm širokými, se 14–19 žebry. Areoly jsou hnědé, trnů je 15–30, jsou rovné, nažloutlé až nahnědlé, 5–50 mm dlouhé, centrální trny jsou o málo delší. Květy jsou trubkovité, 4–6 cm dlouhé, dosahují v průměru až okolo 5 cm, okvětní lístky jsou lososově růžové až zářivě oranžové, vnější okvětní lístky jsou dozadu zahnuté; tyčinky a čnělka jsou z koruny vyniklé. Plody jsou 7–10 mm dlouhé.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2013) řadí tento kaktus k ohroženým druhům (EN), vztahuje se na něj ochrana mezinárodní obchodní úmluvy CITES.
Využití: Bývá poměrně často pěstován i v evropských kaktusových sbírkách, jeho kultivace je dosti snadná, množí se semeny i řízkováním.
Poznámka: Winterovi vlastnili poblíž Frankfurtu zahradní školku, ze které byla údajně do světa rozesílána semena této rostliny – odtud tedy druhové jméno.
K jihoamerickému rodu Cleistocactus je v současnosti započítáváno 30 druhů (POWO 2025).
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 8. 12. 2023 (Austrálie, Victoria, Melbourne, Royal Botanic Gardens).