Syn.: Echinochloa colona var. frumentacea (Link) Ridl., Echinochloa crus-galli subsp. edulis (Hitchc.) Honda, nom. illeg., Echinochloa crus-galli var. edulis Hitchc., nom. illeg., Echinochloa crus-galli var. frumentacea (Link) W. F. Wright, Echinochloa glabrescens var. barbata Kossenko, Oplismenus frumentaceus (Link) Kunth, Panicum crus-galli var. edulis (Hitchc.) Makino et Nemoto, Panicum crus-galli var. frumentacea (Link) Trimen, Panicum frumentaceum Roxb., nom. illeg.
Česká jména: ježatka obilní (Kubát 2002)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Roste v jihovýchodní a východní Asii, v Austrálii, v Africe; záznamy o výskytu existují i z Jižní a Severní Ameriky i z jižní a východní Evropy. Původ je víceméně nejasný, pochází jistě z tropů Starého světa, snad skutečně z indického subkontinentu.
Ekologie: Roste na vlhkých, často zamokřených stanovištích, prosperuje na okrajích rýžových polí.
Popis: Dosti statná jednoletá trsnatá tráva, dorůstá výšky 1–1,5 m. Listy jsou čárkovité, 15–40 cm dlouhé a 1–2,5 cm široké; pochvy jsou lysé a hladké; jazýček chybí. Květenství je přímé, tvoří jej kompaktní 10–20 cm dlouhý útvar, tvořený větvičkami s hroznovitě uspořádanými klásky; tyto větvičky jsou husté, 1–3 cm dlouhé; klásky jsou tlusté, 2,5–3,5 mm dlouhé, bezosinné; dolní pleva je výrazně kratší než horní; dolní plucha je jalová, horní je 2–3 mm dlouhá. Obilka je široce elipsoidní, na hřbetě zploštělá.
Využití: Tradiční kulturní rostlina, pěstuje se jednak pro obilky („japonské proso“), jednak jako pícnina. Z kultury občas uniká a zplaňuje.
Poznámka: Do rodu Echinochloa náleží 35 druhů, většinou rostoucích na vlhkých místech v tropech a subtropech. Dobrým rozlišovacím znakem většiny druhů rodu je absence jazýčku. Planým předkem tohoto druhu je zřejmě osinatá Echinochloa colona; zatímco v Asii jsou oba druhy morfologicky celkem dobře odlišeny, v Africe místy existují plynulé přechody mezi oběma krajními typy.
Fotografováno dne 29. 1. 2019 (Indie, Kérala, Allepey).