Syn.: Ficaria fertilis (A. R. Clapham ex Laegaard) Galasso et al., Ranunculus fertilis (A. R. Clapham ex Laegaard) Landolt, Ranunculus ficaria subsp. fertilis A. R. Clapham ex Laegaard
Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Vyskytuje se v západní Evropě od Pyrenejského poloostrova po Nizozemsko, na Britských ostrovech, v Dánsku, Švédsku a Norsku, kromě toho také v Itálii, zřejmě včetně Sicílie a Sardinie.
Ekologie: Stanovištěm jsou humózní opadavé listnaté lesy a křoviny, vůči geologickému substrátu je indiferentní. Vystupuje do nadmořské výšky kolem 2000 m.
Popis: Vytrvalá lysá bylina; lodyhy jsou při bázi větvené, přímé nebo vystoupavé, 5–50 cm vysoké; kořeny jsou vřetenovitě ztloustlé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je vejčitá až ledvinitá, (0,5–)1–6(–6,5) cm dlouhá a (0,8–)1,5–6,5(–7) cm široká, na bázi srdčitá, celokrajná nebo drobně oddáleně zubatá až vroubkovaná, na vrcholu tupá. Květy jsou jednotlivé na koncích lodyh; kališní lístky jsou volné, oválné, žlutozelené, tupé; korunní lístky jsou obkopinaté až podlouhlé, 7–22 mm dlouhé, zlatožluté, na bázi s nektariem; tyčinek je kolem 20; plodolistů bývá více než 10. Vejcovité nebo hruškovité nažky v souplodí jsou dobře vyvinuté, 2–3,5 mm dlouhé.
Poznámka: K diploidním západoevropským orsejům, které netvoří pacibulky, bylo donedávna vztahováno linnejské jméno Ranunculus ficaria, které je v konceptu samostatného rodu orsej synonymem pro Ficaria verna. Jak se však ukázalo, typová položka odpovídá tetraploidnímu, převážně sterilnímu typu, který se rozmnožuje téměř výhradně pacibulkami – z toho důvodu bylo nutné vytvořit pro představené rostliny jméno nové a jako Ficaria verna subsp. verna se tedy označují běžné orseje rostoucí u nás. Není ale vyloučeno, že pro hodnocení obou zmíněných typů bude vhodnější úroveň druhová.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 19. 4. 2018 (Španělsko, Katalánsko, Barcelona, El Jardí Botànic Històric).