Syn.: Helleboraceae von Vest

Adonis vernalis
Clematis alpina

POPIS:
Převážně byliny, výjimečně křovité liány, např. plamének plotní (Clematis vitalba), nebo keře (např. Xanthorhiza simplicissima). Mezi bylinami jsou rostliny vytrvalé, např. stračka vyvýšená (Delphinium elatum), i jednoletky, např. ostrožka stračka (Consolida regalis) nebo efemerní myší ocásek nejmenší (Myosurus minimus) s charakteristickým velmi krátkým životním cyklem. Vytrvalé druhy tvoří někdy kořenové hlízy, např. pryskyřník ilyrský (Ranunculus illyricus) nebo hlízovité oddenky, např. talovín (Eranthis hyemalis).
Listy jsou obvykle střídavé, jen zřídka vstřícné, např. u plaménku přímého (Clematis recta); mohou být jednoduché a celistvé, např. u blatouchu bahenního (Caltha palustris), do různé míry členěné, např. u koniklece lučního (Pulsatilla pratensis), někdy i znožené, např. u čemeřice zelené (Helleborus viridis); složené listy jsou méně obvyklé, např. u žluťuchy orlíčkolisté (Thalictrum aquilegiifolium) nebo plaménku plotního (Clematis vitalba), kde je dokonce ovíjivý řapík a vřeteno. Některé druhy ze stojatých vod, např. lakušník štítnatý (Ranunculus peltatus), se vyznačují nápadnou heterofylií, přičemž listy plovoucí na hladině jsou lupenité, v obrysu okrouhlé a do různé míry členěné, zatímco ponořené listy jsou bohatě členěné nitkovité úkrojky; zatímco lakušníky v proudících vodách mají obvykle jen ponořené bohatě členěné listy s nitkovitými listy, např. lakušník vzplývavý (Ranunculus fluitans). Palisty většinou chybějí, drobné palisty má např. zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides).
Květy jsou jednotlivé, např. u koniklece otevřeného (Pulsatilla patens), nebo skládají květenství, jehož základem je hrozen, např. u ploštičníku evropského (Actaea europaea), okolík, např. sasanky narcisokvěté (Anemone narcissiflora), lata, např. u žluťuchy menší (Thalictrum minus), nebo vrcholík, např. u pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris).
Pod květy se někdy objevují listeny, které tvarově přecházejí od pravých listů k okvětním lístkům, např. u čemeřice černé (Helleborus niger). Květy jsou většinou oboupohlavné, jednopohlavné se vyskytují u většiny amerických druhů žluťuch, z nichž některé jsou jednodomé, např. Thalictrum guatemalense, jiné dvoudomé, např. Thalictrum occidentale, u některých převážně dvoudomých se občas na rostlině objeví i květy oboupohlavné, např. u Thalictrum pubescens.
Květy mají uspořádání spirální, např. u čemeřic (Helleborus), nebo spirocyklické (Ranunculus), kde květní obaly jsou v kruzích, zatímco tyčinky a plodolisty ve spirále; i spirocyklické květy jsou v podstatě asymetrické, ale zdánlivou pravidelností se vyznačují např. sasanky (Anemone), zatímco zdánlivou souměrnost mají květy omějů (Aconitum).
Květní lůžko je ploché např. u orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris), velmi často je vypouklé, např. u pryskyřníků (Ranunculus), někdy se za plodu silně prodlužuje, např. u myšího ocásku nejmenšího (Myosurus minimus). Květní obaly jsou volné, nerozlišené, např. u upolínu nejvyššího (Trollius altissimus), nedokonale rozlišené, např. u orseje jarního (Ficaria verna) nebo dobře rozlišené na kalich a korunu, např. u pryskyřníku hlízatého (Ranunculus bulbosus); u žluťuch (Thalictrum) koruny obvykle chybějí a kališní lístky jsou prchavé; počet kališních a korunních lístků je dosti často neurčitý, např. u routevníku koriandrolistého (Callianthemum coriandrifolium), jindy květy směřují k 5četnosti, např. u většiny pryskyřníků (Ranunculus); květní obaly mohou tvořit přílbu, např. u omějů (Aconitum) nebo ostruhy, např. u orlíčků (Aquilegia). V případě některých rodů je diskutabilní, co lze ještě považovat za části květů, resp. květní obaly: např. jde o přeslen čárkovitých úkrojků pod květem konikleců (Pulsatilla), ale i o přeslen listovitých útvarů na kvetoucí lodyze sasanky pryskyřníkovité (Anemone ranunculoides); diskusní je i interpretace lupenitých útvarů v květech orlíčků (Aquilegia).
V květech se mohou vyskytovat nektária, zřejmě staminodiálního původu, např. u čemeřic (Helleborus). Tyčinek bývá obvykle velký, neurčitý počet, 15–100. Gyneceum tvoří volné, navzájem nesrostlé plodolisty; může jich být mnoho, např. u pryskyřníku lítého (Ranunculus sceleratus) jich bývá až 110, obvykle 5 plodolistů mají orlíčky (Aquilegia), jen 2–4 oměje (Aconitum), dvojicí plodolistů se vyznačuje zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), jediný plodolist se tvoří u samorostlíku klasnatého (Actaea spicata); u černuch (Nigella) plodolisty částečně srůstají. Každý plodolist obsahuje více vajíček, např. u blatouchu bahenního (Caltha palustris), nebo je v něm vajíčko jediné, např. u plaménku plotního (Clematis vitalba).
Plody jsou převážně suché; pokud je v plodolistu více vajíček, pak jsou obvykle pukavé a mají charakter měchýřků, např. u zapalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides), pokud je vajíčko jediné, bývají plodem apokarpní nažky tvořící často i bohaté souplodí, např. sasanky lesní (Anemone sylvestris); nažky mohou nést háčky, např. u pryskyřníku měkkoostenného (Ranunculus muricatus), nebo dlouhé ochmýřené přívěsky, např. u koniklece Pulsatilla occidentalis. Z výjimečně srostlých plodolistů se tvoří tobolka, např. u černuchy seté (Nigella sativa).
Zcela ojediněle se u některých zástupců samorostlíků objevují plody dužnaté, konkrétně vícesemenné apokarpní bobule (jsou vlastně odvozeny od měchýřku), např. u evropského samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), nebo u severoamerického druhu Actaea rubra.

Všechny druhy využívají k fotosyntéze C3 cestu.

Mezi obsahovými látkami jsou velmi význačné alkaloidy, z nichž mnohé jsou prudce jedovaté, např. komplex alkaloidů u omějů (Aconitum), jiné jedovaté druhy obsahují glykosidické laktony, např. pryskyřník ledvinitý (Ranunculus thora) protoanemonin, který vzniká štěpením ranunculinu.

Hydrastis canadensis

ROZŠÍŘENÍ:
Dosti početná čeleď, ve světě je rozlišováno 50–60 rodů (v poslední době se např. diskutuje o rodovém vymezení v okruhu sasanek, kam patří také jaterníky a koniklece) a kolem 2500 druhů, vzhledem k převažujícímu bylinnému vzrůstu mají těžiště rozšíření v mírném pásmu severní polokoule, některé rody mají zástupce i v analogických podmínkách jižní polokoule (Ranunculus, Caltha, Anemone); na sever zasahují i daleko za polární kruh, např. pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis) do Grónska a na Špicberky. V tropech jsou pryskyřníkovité zastoupeny vzácně, obvykle na skalních stanovištích, např. africké plaménky Clematis hirsuta a Clematis mauritiana, nebo ve vysokých nadmořských výškách nad horní hranicí lesa (např. Ranunculus peruvianus).

RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Aconitum
Actaea
Adonis
Anemone
Anemonella
Aquilegia
Callianthemum
Caltha
Ceratocephala
Clematis
Consolida
Coptidium
Coptis
Delphinium
Eranthis
Ficaria
Glaucidium
Helleborus
Hepatica
Hydrastis
Isopyrum
Knowltonia
Myosurus
Nigella
Paraquilegia
Pulsatilla
Ranunculus
Thalictrum
Trautvetteria
Trollius
Xanthorhiza

Nigella arvensis

EKOLOGIE:
Mezi pryskyřníkovitými najdeme druhy lesního podrostu, např. jaterník podléšku (Hepatica nobilis), sasanku hajní (Anemone nemorosa), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) nebo pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), lesních i nelesních pramenišť, např. pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius), mezofilních luk, např. pryskyřník prudký (Ranunculus acris) i stepních trávníků, např. hlaváček jarní (Adonis vernalis) nebo koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis). Některé druhy inklinují k mokřadním stanovištím: k rákosinám např. žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), k místům periodicky zaplavovaným např. pryskyřník plamének (Ranunculus flammula), a dokonce i k vodnímu prostředí: pro stojaté vody je význačný např. lakušník vodní (Ranunculus aquatilis), v Severní Americe např. Ranunculus gmelinii, pro vody bystře tekoucí lakušník štětičkatý (Ranunculus penicillatus). Více druhů roste i v různých typech alpínské vegetace nad horní hranicí lesa, např. pryskyřníky Ranunculus alpestris a Ranunculus hybridus, koniklec alpský (Pulsatilla alpina) a sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora); pryskyřník ledovcový (Ranunculus glacialis) vystupuje v Alpách až do nadmořské výšky 4275 m.
Z podmínek mediteránního klimatu pocházejí některé jednoleté druhy, z nichž se posléze staly plevele a jako archeofyty se rozšířily jako součást zemědělských kultur – jsou to např. černucha rolní (Nigella arvensis), ostrožka stračka (Consolida regalis), hlaváček letní (Adonis aestivalis) nebo pryskyřník rolní (Ranunculus arvensis).
Květy převážné většiny druhů jsou opylovány hmyzem: častá je tvorba nektaru ve speciálních strukturách, např. u čemeřice černé (Helleborus niger), přičemž lákadlem pro hmyz mohou být i jiné struktury než květní obaly, např. zbarvené nitky tyčinek u žluťuchy orlíčkolisté (Thalictrum aquilegiifolium). Anemogamie je vzácná, objevuje se např. u žluťuchy smrduté (Thalictrum foetidum). Ve skupině pryskyřníku zlatožlutého (Ranunculus auricomus agg.) se objevuje apomixe. U orseje jarního pravého (Ficaria verna subsp. verna) je potlačené sexuální rozmnožování a rostliny tvoří téměř výhradně pacibulky. Diaspory některých druhů se šíří anemochorně, např. koniklece (Pulsatilla), jiné epizoochorně, např. rohohlavec rovnorohý (Ceratocephala testiculata), nebo myrmekochorně, např. blatouch bahenní (Caltha palustris).

PŘÍBUZNOST:
Pryskyřníkovité patří mezi dvouděložnými krytosemennými rostlinami k nejprimitivnějším, což už předpokládali i systematici 19. století. Hlavním důvodem je primitivní stavba květů se spirální nebo spirocyklickou stavbou a nesrostlými plodolisty. Rozdělení čeledi v podobě oddělení typů s více vajíčky, potažmo pukavými plody do samostatné čeledi Helleboraceae se molekulárně biologickými metodami nepotvrdilo, na rozdíl od dávno předpokládané vývojové souvislosti s dřišťálovitými (Berberidaceae) a mákovitými (Papaveraceae).

VYUŽITÍ:
Mnohé nebezpečně jedovaté látky slouží jako léčiva, např. alkaloidy z omějů jsou typickou součástí homeopatik. Poupata orsejů (Ficaria verna) a blatouchů (Caltha palustris) se kdysi konzumovala jako pochutina jako náhražka za špatně dostupné kapary.
Řada druhů má okrasný význam: platí to o více druzích čemeřic (Helleborus), konikleců (Pulsatilla), sasanek (Anemone), hojně se pěstuje talovín (Eranthis hyemalis), hlaváček jarní (Adonis vernalis), pryskyřník asijský (Ranunculus asiaticus), jako vyšší trvalka např. upolín (Trollius altissimus), japonská sasanka (Anemone hupehensis) nebo vyšlechtěné kultivary straček (Delphinium). V horských oblastech byli v minulosti velmi oblíbení kříženci omějů (Aconitum ×cammarum).

Ranunculus polyanthemos