Syn.: Lamium montanum (Pers.) Kabath, Lamium galeobdolon var. montanum (Pers.) Briq., Galeobdolon luteum subsp. montanum (Pers.) Dvořáková, Pollichia montana Pers.
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: Vyskytuje se od Pyrenejí přes západní a střední Evropu po Západní Karpaty. Izolovaně se vyskytuje i v Itálii, na Balkáně a v Malé Asii.
V Česku se vyskytuje na celém území od nížin až do hor.
Ekologie: Pitulník horský roste ve vlhčích a stinných lesích, v křovinách na březích potoků nebo řek, nivách. Vyhledává vlhká a stinná stanoviště a neutrální až slabě kyselé půdy bohaté na živiny. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá, 25–60 cm vysoká bylina. Lodyha vystoupavá až přímá, nevětvená, roztroušeně až hustě odstále chlupatá. Listy vstřícné, řapíkaté, čepel listů květonosných lodyh vějčitě okrouhlá až vejčitě kopinatá, 2–7 cm dlouhá a 1–4 cm široká, pilovitě zubatá, po obou stranách krátce chlupatá, většinou bez stříbřité kresby. Květy vyrůstají ve 4–8 oddálených lichopřeslenech s 8–12 květy. Listeny 4–10 cm dlouhé, 2–3,5krát delší než široké, hrubě pilovitě zubaté. Kalich pravidelný, pěticípý, koruna dvoupyská, přibližně 2 cm dlouhá, žlutá, horní pysk podlouhle eliptický, mírně vyklenutý, dolní pysk trojlaločný s rezavými skvrnami. Plodem je tvrdka.
Záměny: Tento taxon je důsledně rozlišován teprve od poloviny 20. století; i dnes jej někteří badatelé hodnotí jen jako poddruh pitulníku žlutého (Galeobdolon luteum). Oba taxony se liší počtem chromosomů (pitulník žlutý je diploidní, p. horský tetraploidní); avšak ani rozlišování pomocí makroskopických znaků většinou nečiní příliš velké problémy. Rozdílů je celá řada – oba taxony se liší oděním lodyh, jednoznačně celou sadou znaků v květenství. Pitulník žlutý má lodyhy vždy chlupaté pouze na hranách, dále má většinou jen 4–8 květů v lichopřeslenech a vejčité listeny s uťatou nebo mělce srdčitou bázi; pitulník horský má lodyhy chlupaté většinou nejen na hranách, ale i na plochách, obvykle 8–12 květů v lichopřeslenech a horní listeny kopinaté až čárkovitě kopinaté, s klínovitou bází a protaženou špičkou. V terénu se navíc setkáváme na lokalitách obvykle jen s jedním z nich; v některých územích v jižní polovině země roste prakticky jen p. horský, pokud však rostou v jednom území pospolu, p. žlutý preferuje spíše teplejší a sušší dubohabřiny, zatímco p. horský spíše chladnější a vlhčí bučiny nebo suťové lesy. Přesto se zdá, že mezi oběma taxony může docházet ke křížení.
Fotografovali Jindřich Houska, dne 3. 6. 2006 (Česko, Kamýk nad Vltavou, údolí Mlýnského potoka); Alena Vydrová, ve dnech 12. 5. 2008 (Znojemsko, Uherčice) a 23. 5. 2010 (vojenský újezd Boletice, Markov).