HELIANTHEMUM ALLIONII Tineo – devaterník / devätorník

Syn.: Helianthemum oelandicum subsp. allionii (Tineo) Greuter et Burdet, Rhodax allionii (Tineo) Holub
Čeleď: Cistaceae Juss. – cistovité

Helianthemum allionii

Rozšíření: Roste pouze na Sicílii v okolí městečka Isnello a v centrální části Sardinie.

Ekologie: Stanovištěm jsou vápencové skalní stepi a terásky, v nadmořských výškách od 400 až do 1600 m.

Helianthemum allionii

Popis: Vytrvalý polokeřík, 5–10 cm vysoký, s větvičkami poléhavými nebo křivolace vystoupavými, na bázi zdřevnatělými. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, vejčité až eliptické, 3–7 mm dlouhé a 1,5–3 mm široké, na líci zelené, na rubu s šedozelenými chlupy; palisty chybí. Květenství je 2–6květé, žláznatě chlupaté; kališní lístky jsou dvoutvaré, 3 jsou vejčité, 3–4 mm dlouhé, hustě chlupaté, 2 jsou mnohem kratší, čárkovité; korunní lístky jsou obvejčité, 7–9 mm dlouhé a 5–6 mm široké, téměř dvakrát delší než kalich, zlatožluté; tyčinek je mnoho; jednopouzdrý semeník srůstá z 3 plodolistů. Plody jsou tobolky.

Poznámka: Devaterník z příbuzenského okruhu Helianthemum canum; v rámci tohoto okruhu se vyznačuje drobnými, širšími listy. Někdy se pro něj používá jméno Helianthemum nebrodense, které se ale zřejmě vztahuje k blízkému taxonu odlišnému plazivým vzrůstem a světlejšími květy s kališními lístky jen o málo kratšími než koruna.

Helianthemum allionii
Helianthemum allionii
Helianthemum allionii

Fotografováno dne 14. 5. 2013 (Itálie, Sardinie, Oliena, Monte Corrasi).