Syn.: Anemone maxima Nakai
Čeleď: Ranunculaceae – pryskyřníkovité
Rozšíření: Endemit tichomořského, od korejské pevniny zhruba 140 km vzdáleného sopečného ostrova Ulleung-do (známého též pod jménem Dagelet).
Ekologie: Roste v horských listnatých lesích s vlhkým subtropickým klimatem. Na ostrově se zimami obvykle bezmrazými vystupuje k 600–800 m nadmořské výšky. Hemikryptofyt, kvete v březnu a dubnu.
Popis: Byliny s přízemními růžicemi řapíkatých, hrubě kožovitých, dva roky přetrvávajících listů. Jejich čepele, zpravidla širší než 10 cm, jsou trojlaločné, s laloky širokými (boční se při řapíku překrývají) a zaobleně celokrajnými, shora jsou svěže zelené a téměř lysé, vespod hedvábitě pýřité a po vyzrání, stejně jako řapíky, purpurově vybarvené. Poměrně malé květy jsou bílé anebo zelenavě růžové, nepříliš ozdobné, s šesti vejčitými nebo podlouhlými okvětními lístky a třemi nápadně zvětšenými, špičatě vejčitými, hedvábitě chlupatými podkvětními listeny. Tyčinky jsou rovněž bílé, včetně prašníků; semeníky dozrávají v zavalité hnědočerné nažky.
Využití: Ve středoevropských zahradách je pěstován jen ojediněle, navzdory subtropickému původu však v našich zeměpisných šířkách přezimuje vcelku spolehlivě.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu IUCN (2016) kriticky ohrožený taxon, úhrnný areál stěží dosahuje plochy 48 km2 v oblasti narušované rekreačními aktivitami.
Fotografováno dne 25. 4. 2019 (Česko, Botanická zahrada hlavního města Prahy).