Přírodní památka Hukvaldy o rozloze 221,6 ha byla vyhlášená v roce 2013 v obci Hukvaldy (okres Frýdek–Místek). Zahrnuje středověký hrad Hukvaldy na vrcholu kopce a část historické hradní obory. Chráněny jsou porosty buků s podrostem bylin a přírodně krajinářské kompozice hradní obory. V okolí hradu se do vyhlášení současné přírodní památky nacházela od roku 1999 Přírodní památka Hradní vrch Hukvaldy o rozloze 70 ha. Členitý terén obory a hradního vrchu vytváří se 160 až 240 let starými převážně bukovými porosty protkanými starými alejemi lip, jírovců, dubů a solitérů různých dřevin jedinečný přírodní útvar.
Na skalnatém ostrohu nad říčkou Ondřejnicí byl ve 13. století postaven gotický výšinný hrad. Až do poloviny 18. století byl hradní vrch z obranných důvodů nezalesněný. Když pominul obranný význam hradu, dali hukvaldští páni hradní vrch osázet. Převážně bukový porost doplňují další zejména domácí druhy dřevin: duby, lípy, javory, habry, smrky, borovice a modříny. Na konci 19. století přibyly další dřeviny – jilmy, borovice vejmutovky, červené duby, tsuga kanadská aj.
Obora Hukvaldy patří k nejstarším oborám v České republice. První zmínky o ní pocházejí již z doby působení olomouckého biskupa Viléma Prusinovského z Víckova, kdy byl roku 1567 pro zvěř ohrazen kus lesa. V roce 1568 biskup nařídil svému správci na Hukvaldech Jaroslavu Sirakovskému z Pěrkova, aby přivezl první kusy jelení zvěře z obor v Heralticích u Opavy a Oder, o rok později i z Kvasic. V roce 1570 vydal biskup instrukci, ve které nařizoval ve svých oborách vysazovat i pláně hruškové i jabloňové. V letech 1730–36 nechali správci hukvaldského panství postavit kamennou oborní zeď, která ohrazovala asi 200 ha lesa a zavedli chov daňků a muflonů, v roce 1831 byla vyčleněna část plochy obory i pro chov černé zvěře. Dodnes je zeď z větší části zachována. Vstupem do obory je architektonicky cenná kamenná brána s litinovou mříží a arcibiskupským erbem na horním konci hukvaldského náměstí.
V 18. a 19. století století byly v Evropě zakládány přírodně-krajinářské parky tak, aby vytvořily výtvarně působivou krajinu. O takové snaze v hukvaldské oboře svědčí některé dodnes zachované zbytky alejí, průhledů do krajiny nebo skupiny stromů na loukách. Největšího rozkvětu dosáhla obora mezi světovými válkami, kdy zde žilo asi 550 daňků a 50 muflonů; přibyly rybníčky a líheň pstruhů. V poválečné době byla zeď pobořena a většina zvěře se rozutekla. Až v 60. letech minulého století došlo k opravě zdi a obnově chovu muflonů; obora byla postupně rozšířena na současných 457 ha až na vrch Kazničov (601 m) a úbočí vrchu Skalka (412 m).
Převažující jednotkou současné vegetace jsou květnaté bučiny – strdivková bučina s dominantní strdivkou jednokvětou (Melica uniflora), bučina s kyčelnicí žláznatou (Dentaria glandulosa) a ostřicová bučina s dominantní ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides). V důsledku hromadění nerozloženého bukového listí se vytvářejí tzv. nahé bučiny, kde lze najít např. árón východní (Arum cylindraceum), kyčelnici cibulkonosnou (Dentaria bulbifera), křivatec žlutý (Gagea lutea) nebo orsej jarní (Ficaria verna).
Z ohrožených a chráněných rostlin zde rostou okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a blín černý (Hyoscyamus niger).
V rozvolněném lesním porostu je sedm mohutných buků lesních (Fagus sylvatica) vyhlášeno památnými stromy. Tyto stromy mají mimořádně mohutně vyvinutý kořenový systém, vlivem eroze ve strmém svahu obnažený; délka obnažených kořenů dosahuje až 8 m. Stáří stromů ve skupině je odhadováno asi na 150 let, jejich výška je 25–32 m, šířka koruny 14–25 m. Tyto památné stromy mají vysokou estetickou a krajinotvornou hodnotu.
Staré stromy a torza stromů jsou v lokalitě záměrně ponechávány. Jsou biotopem silně ohroženého druhu brouka páchníka hnědého (Osmoderma barnabita). Ornitologicky průzkum nalezl 75 druhů ptáků, z toho 44 druhů zde hnízdí. Dutiny starých stromů vyhledává např. holub doupňák, krutihlav obecný, datel černý, strakapoud prostřední, lejsek malý aj. V zimě sem zalétá brkoslav severní.
Na Hukvaldech se narodil hudební skladatel Leoš Janáček, nedaleko od obory jej připomíná muzeum. V oboře byla na památku premiéry Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky roku 1959 instalována bronzová socha lišky Bystroušky. Současná plastika je kopií původní sochy, kterou po jejím zcizení v roce 2015 vytvořil s pomocí moderních 3D technologií sochař Adam Krhánek.
Fotografováno dne 29. 10. 2016.