Syn.: Hyssopus canescens (DC.) Nyman, nom. inval., Hyssopus cinerascens Jord. et Fourr., Hyssopus cinereus Pau, Hyssopus officinalis var. canescens DC., Hyssopus officinalis subsp. cinereus (Pau) O. Bolòs et Vigo, Hyssopus officinalis var. stenothix Briq.
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Rozšíření: V rámci dosti variabilního druhu Hyssopus officinalis se rozlišuje několik více či méně vyhraněných vnitrodruhových taxonů. Jedním z nich je poddruh H. officinalis subsp. canescens, který roste v několika oblastech ve Španělsku, Francii a zasahuje i do jihozápadního Švýcarska do kantonu Wallis; výskyt v Itálii je pravděpodobný. Rozšíření je nedokonale známo.
Ekologie: Typickým stanovištěm jsou suché výslunné travnaté a křovinaté svahy na bazických podkladech, švýcarské lokality vystupují až do nadmořské výšky 1500 m.
Popis: Vytrvalý polokeřík vysoký 20–50 cm; větvičky jsou přímé nebo vystoupavé, hustě šedavě chlupaté. Listy jsou vstřícné, přisedlé, úzce kopinaté, 1–2,5 cm dlouhé a 0,2–0,6 cm široké, tmavozelené, hustě krátce chlupaté, na okraji silně podvinuté. Květenství je 2–10 cm dlouhé, tvořené lichopřesleny po 3–7 květech; listeny jsou podobné listům; kalich je trubkovitý, téměř pravidelný, 4–7 mm dlouhý, na trubce s 15 žilkami; koruna je pyskatá, 0,8–1,2 cm dlouhá, modrá, na vnější straně chlupatá, horní pysk je vykrojený, dolní je zřetelně delší, 3laločný, prostřední lalok je hluboce vykrojený; tyčinky jsou 4, daleko vyčnívající z korunní trubky; semeník je svrchní. Plody jsou zaobleně vejcovité, asi 2 mm dlouhé tvrdky.
Poznámka: Hyssopus officinalis subsp. canescens představuje výhradně plané rostliny s poněkud odlišnými morfologickými znaky, než rostliny z kultury, o něž se zřejmě opírá i jméno nominátního poddruhu.
Fotografovali Mário Duchoň a Vít Grulich, ve dnech 30. 8. 2012 a 19. 9. 2013 (Švýcarsko, kanton Wallis: Conthey).