Syn.: Atylus anethifolius (Salisb.) Kuntze, Isopogon confertus Gand., Isopogon divaricatus Sweet, Isopogon eriophorus Gand., Isopogon globosus Gand., Isopogon virgatulus Gand., Protea acufera Cav., Protea anethifolia Salisb., Protea divaricata L., Protea furcellata Sm. ex Meisn., Protea rangiferina J. Lee ex Meisn.
Česká jména: stejnovous (čsp. Vesmír 1876)
Čeleď: Proteaceae Juss. – proteovité
Rozšíření: Endemit pacifického pobřežního pásu australského státu New South Wales, vyskytuje se na nevelkém území v širším okolí Sydney.
Ekologie: Roste v suchých sklerofytních lesích i na vřesovištích, stoupá až do nadmořské výšky okolo 1200 m.
Popis: Vzpřímený keř dosahující výšky 100–300 cm, s výjimkou květenství zcela lysý. Listy jsou střídavé, 4–15 cm dlouhé, peřenosečné, úkrojky posledního řádu jsou v průřezu okrouhlé, 20–30 mm dlouhé, avšak nanejvýše 1 mm široké, na vrcholu špičaté. Květenství je terminální, hlávkaté, květy jsou přisedlé, okvětí je 10–15 mm dlouhé, žluté. Plody jsou vejcovité až kulovité, dosahují 12–25 mm v průměru.
Záměny: Tento druh má na rozdíl od ostatních zástupců rodu, jež se vyskytují při východním pobřeží Nového Jižního Walesu (např. oproti druhu Isopogon anemonifolius), terminální úkrojky listů v průřezu okrouhlé a zároveň zcela nejužší.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 14. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Ku-ring-gai Chase National Park).