Vlastnit květ kapradiny je opravdové terno! Každý, kdo ho nosí při sobě, stává se neviditelným, zároveň rozumí řeči zvířat i stromů, může dokonce vídávat duby, jak se scházejí ke svým besedám. S jistotou zná všechny síly přírody, umí předvídat budoucnost, také ho nikdy neopouští štěstí, dokáže najít i ty nejskrytější poklady světa. Není tedy divu, že je po tomto kvítku neustále velká sháňka.
Jeho podoba je nejméně dvojí: buď je zlatý, třpytivý jako oheň, tak jasný, že oslňuje zrak, anebo je jako krvavý plamínek, drobounký, že by se za nehet vešel. Vykvétá jedinkrát v roce, a to buď v noci před svatým Janem nebo před Božím hodem velikonočním, vždy mezi jedenáctou a půlnocí – ne však po celou hodinu, pouze na okamžik.
Nechtěj ale raději vůbec vědět, jak lze květ získat, není radno si pro něj do temného lesa chodit!
Les kolem je o této noci plný hromů, blesků, vichrů, hrůzného smíchu a křiku, ba i střelby, země se třese, vzduch páchne sírou. Květ tam totiž hlídají sami ďáblové, luciferští poskokové – jen čekají, až se květ objeví, aby se ho okamžitě zmocnili a po svém tuze zle s ním naložili! Člověka při čekání týrají, mučí, div jeho duši nezahubí, ostré konce jazyků satanášů pronikají ubožákovi až do srdce! A tak musíš hned před kapradinou pokleknout a kolem sebe hůlkou jeřábovou namalovat kruh. Neohlížej se napravo ani nalevo – sic ti hlava zůstane zakroucená navěky! A nevystupuj z toho kruhu, jinak tě čerti roztrhají na prach!
Pak nastane obzvlášť velké zahřímání a zablýskání – to se už objeví květ. Až se rozevře, nesmíš se ho dotknout! Jen pod něj rozprostři bílý šátek, jímž se při mši svaté kalich pokrývá a květ na něj setřes. Ani hlásky ze rtů nevypusť – jinak květ zmizí jako rosa v písku a rozplyne se jako mlha po rozbřesku.
Když to nezkazíš – čerti tě na kopytech neroznesou a v prach se neobrátíš – květ kapradiny ti přinese moudrost i štěstí. Všechny poklady se před tebou otevřou. A stejně tak i všechna srdce. Budeš nejšťastnějším i nejmocnějším pánem na tom našem bídném světě.