Lama guanicoe (Müller, 1776); lama guanako

Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Artiodactyla, Camelidae
Syn.: Camelus guanicoe Müller, 1776; Lama glama subsp. guanicoe (Müller, 1776)
Česká jména: lama guanako, guanako, huanaco, kvanako, lama divoká
Anglická jména: Guanaco

Lama guanicoe, lama guanako
Lama guanicoe, lama guanako

Rozšíření: Jihoamerický druh, jeho areál se táhne od jižního Peru, přes Bolívii, Chile, napříč Patagonií až k Ohňové zemi.

Způsob života: Obývá nejčastěji vysokohorské oblasti, altiplano, prepunu, chaco, pampu i patagonské stepi, objevuje se vždy v blízkosti vody, stoupá až do nadmořské výšky okolo 5000 m. Velmi rychle běhá, znamenitě šplhá po strmých srázech, po skalách a sutích.
Patří mezi přežvýkavce, živí se travinami, bylinami, okusuje výhonky dřevin, mechy i lišejníky. V tuhé zimě samice s mláďaty migrují za potravou do nižších nadmořských výšek, samec zůstává a střeží území. Dominantní samec žije se 4–10 samicemi s mláďaty, střeží stádo a dává signál k úprku před nebezpečím. Mladí samci ve věku 15 měsíců se sdružují do mládeneckých skupin, ve 2–6 letech začínají bojovat o území. Samice je březí 342–368 dní a mívá mláďata každý rok. Narozené mládě je obdivuhodně čilé a za den už matku doprovází i v obtížném terénu, mléko saje 6–12 měsíců. Brzy po porodu se samice znovu páří.
Přirozeným predátorem je puma. V přírodě se guanako dožívá 28 let.

Popis: Sudokopytník z čeledi velbloudovitých se štíhlým tělem 190–225 cm dlouhým, v kohoutku 100–120 cm vysokým, ocas je dlouhý 24 cm a hmotnost se pohybuje mezi 90–120 kg. Tělo bez hrbu kryje dlouhá světle až tmavě hnědá vlnitá srst s bělavou hrudí, břichem a vnitřní stranou vysokých štíhlých končetin. Má tenký rovný krk nasazený nízko na trupu a poměrně malou černou až šedou hlavu se zašpičatělým čenichem a hluboce rozštěpeným pohyblivým horním pyskem.

Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2016) klasifikuje tento druh z hlediska ohrožení jako méně dotčený.

Poznámka: V Jižní Americe žijí dva rody divokých sudokopytníků z čeledi velbloudovitých. Již zmíněná Lama guanicoe a Vicugna vicugna. O vlnu těchto zvířat se zajímali již staří Inkové a pravidelně zaháněli divoká zvířata do kamenných ohrad a stříhali je.
Kromě lamy guanako a vikuní žijí v jihoamerických horách ještě dva druhy lam, které zdomácněly, a opětovně někde zdivočely. K nim patří lama krotká, vyskytující se na náhorních plošinách And od Ekvádoru přes Bolívii po severozápadní Argentinu. Má pestrobarevnou, hrubší srst. Druhá z nich alpaka je menšího vzrůstu a byla vyšlechtěna pro vlnu. Je chována především v Peru v okolí jezera Titicaca.

Lama guanicoe, lama guanako
Lama guanicoe, lama guanako
Lama guanicoe, lama guanako
Lama guanicoe, lama guanako
Lama guanicoe, lama guanako

Fotografováno dne 13. 2. 2012 (Chile, NP Torres del Paine).