Syn.: Biscutella apetala Walter, Carara didyma (L.) Britton, Cochlearia humifusa Michx., Coronopus didymus (L.) Sm., Coronopus didymus var. incisus (Willd.) Hook. f., Coronopus didymus f. incisus (Willd.) Muschl., Coronopus didymus var. macrocarpus Muschl., Coronopus didymus f. pectinatus Muschl., Coronopus didymus var. rosulatus Muschl., Coronopus heleniana (DC.) Spreng., Coronopus incisus (Willd.) Hornem., Coronopus pectinatus (DC.) Kuntze, Coronopus pinnatifidus Dulac, Coronopus pinnatifidus F. Meigen, Coronopus pinnatus Hornem., Senebiera didyma (L.) Pers., Senebiera heleniana DC., Senebiera incisa Willd., Senebiera pectinata DC., Senebiera pinnatifida DC.
Česká jména: vranožka podvojná (Kubát 2002)
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Původním areálem vranožky podvojné je Jižní Amerika. Roste ve Venezuele, Brazílii (Cerrado a Mata Atlântica), Bolívii, Peru, Paraguayi (Department Central a Cordillera) a Uruguayi (oblast Montevideo). V Argentině je druh rozšířen v provinciích Buenos Aires, Catamarca, Chaco, Córdoba, Corrientes, Distrito Federal, Entre Ríos, Formosa, Jujuy, La Pampa, La Rioja, Mendoza, Misiones (zde pouze v departmentech Iquazú a Guaraní), Salta, Santa Cruz, Santiago del Estero, Santa Fe, San Juan, San Luis, Tierra del Fuego a Tucumán. V Chile se vyskytuje v regionech Tarapacá, Antofagasta, Atacama, Coquimbo, Valparaíso, Bernardo O’Higgins, Muele, Bío Bío, Araucanía, Los Lagos, Magallanes, Metropolitana de Santiago a také na Velikonočním ostrově.
Druhotně vranožka roste i jinde ve světě. V Severní Americe byla nalezena v Mexiku ve státě Estado Libre y Soberano de Sinaloa, dále v Kanadě a Spojených státech. V Pacifiku byla zjištěna na odlehlých ostrovech USA (Midway Islands), na Havaji, ve Francouzské Polynésii (Gambire Islands), na Pitcairnových ostrovech, na Fidži, Nové Kaledonii, na ostrově Niue a souostroví Tonga. Ve Střední Americe byla vranožka zavlečena do Hondurasu, a na západě Jižní Ameriky pak do Ekvádoru. V Africe je druh naturalizován v Alžírsku, Egyptě, Libyi, Maroku, Tunisku, v celé jižní Africe, na Madeiře, Azorských a Kanárských ostrovech a také na ostrově Mauricius a Réunion. Druhotný výskyt je také v mírném pásmu Asie (Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie, Afghánistán, Čína, Tchaj-wan a japonské ostrovy Honšú, Kjúšú a Rjúkjú). V tropickém pásmu Asie pak na Indickém subkontinentu v Indii a Pákistánu. Druh byl zavlečen i do Austrálie a na Nový Zéland. V Evropě byla vranožka jako neofyt nalezena na severu v Irsku, Norsku, Švédsku, Velké Británii, ve střední Evropě pak v Rakousku, Belgii, Německu, Holandsku a Švýcarsku, na východě v Ukrajině, na jihovýchodě pak v Albánii, Chorvatsku, Řecku, Itálii (včetně Sardinie a Sicílie), Srbsku a Slovinsku. V jihozápadní Evropě byl druh nalezen také ve Francii (včetně Korsiky), Portugalsku a Španělsku (včetně Baleárských ostrovů).
V České republice se jedná o poměrně vzácný neofyt s dosti nahodilým, velmi nestálým a často přechodným a krátkodobým výskytem. Na naše území je zavlékán především s dováženou vlnou a bavlnou. První nález pochází z roku 1903 ze Štětínova u Velkých Losin. Do devadesátých let 20. století bylo zaznamenáno pro celou Českou republiku přibližně 20 výskytů.
Ekologie: Vyskytuje se především na rumištích, navážkách, skládkách, nádražích či překladových prostorech, ruderalizovaných trávnících, v dlažbách atd. Často na živinami bohatých, písčitých až hlinitých půdách antropogenního původu. Pozorována byla ve společenstvech třídy Plantaginetea majoris, řidčeji také v některých společenstvech třídy Chenopodietea. V Evropě je vázána na území se subatlansky laděným klimatem. Kvete od června do září.
Popis: Jednoleté až dvouleté byliny, za čerstva nepříjemné páchnoucí. Lodyhy (5–)10–30 cm dlouhé, vystoupavé až přímé, řidčeji poléhavé, většinou bohaté větvené. Rostliny lysé nebo s roztroušenými až hojnými, dlouhými a odstálými trichomy. Listy v obrysu kopinaté až obkopinaté, dolní dlouze, horní krátce řapíkaté až téměř přisedlé, peřenodílné až peřenosečné, s 3–6(–7) páry úkrojků; úkrojky dolních listů v obrysu obvejčité až úzce obkopinaté, nepravidelně zastřihovaně zubaté až peřenodílné, úkrojky horních listů podobné, ale užší ± celokrajné. Květenství (5–)10–40(–50)květá, přisedlá nebo krátce stopkatá, za plodu prodloužená; květní stopky 1,5–2,5 mm dlouhé, delší než květy. Květy velmi drobné, kališní lístky 0,6–0,7 mm dlouhé, široce vejčité; korunní lístky 0,3–0,5 mm dlouhé, podlouhlé až čárkovité, bílé nebo bledě žlutavé, často ± zakrnělé popřípadě chybějí; tyčinky 2, zřídka 4. Plodní stopky tenké, (1,5–)2–3 mm dlouhé, delší než plody. Plody v obrysu příčně eliptické, mírně zploštělé, nahoře i dole vykrojené (brýlovité, v místě přehrádky zaškrcené), asi 1,5 mm dlouhé, (2,2–)2,3–2,8(–3) mm široké, na povrchu síťovaně důlkované, za zralosti rozpadavé ve dva jednosemenné díly (nažky); čnělka téměř nezřetelná, nanejvýš 0,1(–0,2) mm dlouhá. Semena vejcovitá nebo elipsoidní, 1,0–1,3 mm dlouhá, hladká, okrová.
Fotografovali Jan Doležal, dne 6. 8. 2013 (Česko, v Týništi nad Orlicí); Naděžda Gutzerová, dne 8. 8. 2014 (Švýcarsko, u Ženevského jezera).